Tam už to šlo tak rychle, že mě svlékali ve výtahu. U druhého porodu to šlo normálně, bez nějakých stresů. Když jsem čekala třetího syna, tak už zase bylo veselo. Bylo to v únoru, zima, sníh. Bolesti mě chytly ráno o půl páté. Manžel volal sanitku, než přijela, praskla mi voda. Saniťák se začal rozčilovat, že jsme měli volat dřív.

Cestou musel řidič zastavit a paní mi pomohla s porodem. Syn se narodil v sanitě. Museli ho zabalit do plínek a pak ještě do peřinky. Vím, že byla hrozná zima, jen zuby mi drkotaly. V nemocnici už na nás čekali. Ráno šla tchyně k lékaři na kontrolu, lékař měl telefon a mluvil do něho, koukal na tchyni a smál se.
Pak jí pogratuloval k narození vnuka. Vyprávěl ji o tom, ani nevěděla, že jsem v nemocnici. Hlavně, že vše dobře dopadlo a syn byl v pořádku. Dnes je z něho chlap, má svoji rodinu. Když jezdíme kolem toho místa, vždycky si vzpomenu a říkám synovi, tady je tvoje místo narození.
Sarita
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz