Paní sousedka

Příběh, který Vám chci napsat, mi vyprávěla má sousedka. Je to stará paní, jednaosmdesátiletá vdova, které občas pomáhám s domácností. Je to moc milá paní a byla moc šťastná do doby, kdy jí před čtyřmi lety zemřel milovaný manžel. Až nyní jsem se dozvěděla, že to nebylo její první manželství. Proto se mi zdálo nezvyklé, že paní sousedka, říkejme jí třeba Nováková, má tolik dětí, vnoučat, pravnoučat a dokonce už má i prapravnoučátko.

Paní Nováková se vdávala velmi mladá. Sloužila tehdy u panstva a pocházela z mnoha dětí. V chalupě byla bída, a tak se rodiče snažili především děvčata brzy provdat do bohatších rodin. Vybrali jí ženicha ze sousední vesnice. Rodina nebyla chudá a chlapec pocházel jen ze dvou dětí. Ihned po svatbě začalo sousedčino trápení. Její manžel byl závislý na alkoholu a veškeré peníze, co byly v chalupě, ihned utratil za chlast. Paní měla co dělat, aby navařila čtyřem dětem, které se jim postupně narodily. V dnešní době to není problém, manželé se rozvedou a jdou životem každý zvlášť. V té době to problém byl, rozvod byla ostuda pro celou rodinu. A tak paní Nováková vše snášela. Ke své práci švadleny chodila sloužit bohatým a každou vydělanou korunku se snažila schovat před manželem. Ale pro toho nebyl problém dětem vlézt do prasátka a vybrat ho, aby měl na pití. Když paní Nováková koupila dětem na Ježíška knihy, manžel se neštítil tyto dárky vzít a prodat, aby měl na alkohol. Sousedka si prožívala peklo, když k alkoholismu jejího manžela přibyla agresivita. Byla tehdy nemocná, po těžké gynekologické operaci, zesláblá, upracovaná, navíc veškerá výchova a péče o děti spočívaly na ní. Když pak omdlela, manžel ji jednoduše překročil, aniž by jí pomohl, a šel do hospody, z které se vrátil až ráno. Paní Nováková nemohla dále snášet příkoří, kterého se dopouštěl její muž na ní a na dětech. „Už kvůli dětem se s ním musím rozejít!“ bouchla jednou pěstí do stolu.

Rozvod trval dlouho, ale paní sousedka konečně držela v rukách soudní rozhodnutí s razítkem. V chalupě dál zůstat nemohla, a tak se sebrala i se čtyřmi dětmi a odešla ke své sestře k nám na Moravu. Sestra měla velký byt, přesto bojovali s nedostatkem místa. Žili skromně, ale v klidu. Paní Nováková si i zde jako švadlena našla hromadu zákazníků a druhou práci ve fabrice. A protože se dokázala pěkně ohánět, brzy si krásně s dětmi žila. Byla svým způsobem šťastná. Jen o mužích nechtěla ani slyšet, přestože jí sestra všemožně vysvětlovala, že všichni nejsou stejní jako její bývalý manžel.

Byla zima, po Vánocích. Sestra paní Novákové se chystala na oslavu Silvestra. S kamarádkami měla zaplacenu silvestrovskou oslavu v místním hotelu až do rána a moc se těšila. Dva dny před oslavou jí jedna z kamarádek volala z nemocnice, kde jí operovali slepé střevo. Oslava Silvestra musela proběhnout bez kamarádky. Ale vše bylo zaplaceno a záloha nebyla vratná. Co dělat? Sestra všemožně přemlouvala paní Novákovou, aby šla s ní. I hlídání dětí bylo zajištěno u společných známých. „Konečně by ses jednou zastavila, odreaguješ se, co z toho života máš?“ Ptala se své sestry. Ano, paní Nováková se starala o manžela alkoholika a děti a i po rozvodu byla jako kvočna uvázaná u svých ratolestí. Byl to ale její způsob života, na který si zvykla. Nakonec ale sestře kývla. Ani ne pro zábavu, na kterou nebyla, byla si však vědoma toho, že byly vynaloženy peníze, které jim už nikdo nevrátí.

Na oslavě se cítila velice nejistě. Mladí lidé, zvyklí se bavit a setkávat, byli ve svém živlu, jen paní Nováková se zde necítila dobře. Všiml si toho i pan František, veselý mladý muž jiskřící humorem. Sedl si k paní Novákové, vyprávěli si spolu a pan František se svěřil, že je i on rozvedený. Má pět dětí, všechny ve vlastní péči, protože od nich žena utekla. Toulala se, střídala muže a o něj a děti nedbala. Moc si spolu rozuměli, dokonce si spolu před půlnocí i zatančili.

Silvestr skončil a pro paní Novákovou to byla uzavřená kapitola. Ovšem pan František na mou sousedku nemohl zapomenout. Stále ji pozdravoval po její sestře a hlavně se ptal na děti. Byl to rodinný typ, vždyť sám vychovával pět dětí. Až se jednou domluvili, že sestra pozve paní Novákovou i s dětmi na veřejné bruslení, kam přijde i pan František. To ale paní Nováková nebude tušit… Jak se domluvili, tak se také stalo. Paní Nováková, když viděla, že vše je jen léčka, se na sestru zlobila. Ale děti si tak rozuměly, že jí její lest brzy odpustila. Pan František byl velice pozorný i k jejím dětem. Přesto to trvalo dva roky, než se konečně ti dva vzali a vytvořili velkou rodinu s devíti dětmi.

Já paní Novákovou znám až od doby, kdy jim děti odrostly a rozletěly se do světa. Byl to neuvěřitelný pár. Paní Nováková trpí na astma a pan Novák, dokud žil, nepustil svou ženu bez dohledu ani vybrat poštu. Takový měl o ni strach. Byl to velmi galantní, veselý a hodný pán. Žili spolu spokojeně čtyřicet let. Když jim odrostly děti, hlídali často děti sousedům. Když před čtyřmi lety pan Novák onemocněl, všichni se báli nejhoršího. Ano, během dvou měsíců zemřel a paní zůstala sama. Stará se o ni sice všech devět dětí, i ty její nevlastní jí říkají „maminko“, přišla ale o svého Františka. Přesto se drží, ví, že ji potřebují vnoučátka, pravnoučátka i maličké prapravoučátko. A nakonec, má z čeho žít. Když jí přijdu pomoct s domácností, děti nemají taky vždy čas, vypráví mi spoustu krásného ze svého života se svým druhým manželem. A já si, bohužel, uvědomuji, že takoví lidé už pomalu nejsou. Vždyť ti dva vychovali devět dětí, nedělali mezi nimi rozdíly a jejich vztah byl plný lásky, porozumění a soucitu.