Příjímací zkoušky

Mé sestře je patnáct let a končí základní školu. Což pro ni znamená velká změna. Dlouho se nerozmýšlela, víceméně věděla, kam se bude hlásit. Takže se hlásila do Prahy na střední uměleckou školu a měla mít přijímačky už v lednu. Nicméně její skupinu na přijímací zkoušky odložili na polovinu února. Sestra je lenoch už od mala, takže si z přijímaček nic nedělala a vše odkládala.

Měla mít zpracováno patnáct prací (např. zátiší, mozaiku, portrét různými technikami …), ale moje sestra jich na poslední chvíli vytvořila pouze šest, což není ani polovina. Ale nic si z toho nedělala a v den přijímaček sebevědomě vkročila do třídy. Hned ráno první hodinu psali slohovou práci, kterou si vybírali jako u maturity, tedy sáhli si a které téma si vybrali, takové měli. Sestra si vybrala úvahu na téma vzor.

Rozhodla se psát o tom, co ji dovedlo hlásit se právě na tuto školu, tedy o své sestřenici, která tuto školu vystudovala již minulý rok. Po napsání slohové práce mi napsala textovku, že dle jejího názoru pravděpodobně moc bodů nedostane. Potom následovala písemná práce z matematiky, cizího jazyka a pohovor o všeobecných znalostech. Se sestrou jsme se měly setkat na oběd.

Byla docela zdrcená, a tak ani nedávala moc šancí, že by byla přijata ke studiu. Zanedlouho to vypustila z hlavy a sledovala webové stránky jiných škol, kam se hlásila. Asi týden nato se dozvěděla, že ji vzali na obchodní akademii, kam sice úplně nechtěla, ale rozhodla se, že tam půjde.

Další týden jí přišel doporučený dopis z oné střední školy z Prahy, kde dělala přijímačky. Psali jí, že jí gratulují, protože ji přijali příští rok ke studiu. V dopise měla také číslo, se kterým byl sestaven seznam studentů na příští rok. Podle toho seznamu se má sestra umístila na prvním místě. Ano, na prvním místě! Aby se ujistila, raději volala do školy, kde jí toto jen potvrdili.

Takže nakonec se dostala na školu, kam chtěla už od sedmé třídy. A to všechno odkládala na poslední chvíli, neměla všechny práce na přijímací zkoušky a měla z toho celkově divný pocit.