Přicházejí prázdniny a pod šéfovým vedením se během sledování pořadu z diváků stali mistři grilu. Nakonec ještě pár specialit z moře a pár bizarních kuřecích receptů, aby hosté měli něco ze života. Naučili jsme se grilovat maso hovězí, vepřové, od kosti, ryby, nyní přijde řada hlavně na mořské plody a další suroviny, které nebudou úplně levné, o to důležitější je bezchybné provedení.

Zdeněk Pohlreich začne focacciou plněnou několika kvalitními italskými sýry a pokapanou lanýžovým olejem. Pokračuje kalamáry na grilu, marinovanými krevetami, po nichž se jen zapráší, zcela dostupné a přitom zábavné a výborné je „kuře na pivní plechovce“ nebo „kuře pod cihlou“.

Poslední šéfova rada zní: „Grilujte chytře, s nápadem a ničeho se nebojte!“ Pošesté a naposled s Šéfem na grilu v pondělí 27. června ve 21.20 na Primě!

Kalamáry na grilu nejsou nedostupné, ale musejí se před grilováním dobře očistit. Šéf předvede jak na to, musejí se vyndat kost a vnitřnosti, odříznout hlavička. S přípravou bychom neměli po nákupu váhat, protože mořské plody podléhají zkáze bohužel ještě rychleji než ryby. Kalamáry se dělají rychle, jakmile se zkroutí, jsou hotové. Patří k nim česnek, citron a zelená petržel.
Marinované krevety začnou také nezbytnou očistou, pozor si dáme hlavně na střívko, které musíme celé vytáhnout. Kupujeme krevety šedé, ty růžové jsou už předvařené. Marinujeme je v sezamovém oleji a opraženém sezamu, který tím získá na chuti, rozetřeném česneku, pokrájeném pórku, koření pěti vůní a sladké chilli omáčce. Voní to až z obrazovky; že je kreveta hotová, poznáme podle toho, že pouští šťávu. Lépe je udělat mořské plody méně nežli více, musejí být ale čerstvé. Marinádu přecedíme a necháme zredukovat na omáčku, již podáváme ke krevetám s množstvím nahrubo posekané zelené petržele a citronem. „Kdyby takhle vypadal Vetřelec, tak chci být Sigourney Weaverová,“ pochválí si dílo šéf.

Kuře na pivní plechovce hodně osolíme a necháme několik hodin v chladu rozležet v marinádě z kmínu, koriandru, chilli a sladké papriky. Pivo otevřeme a kuře narazíme na plechovku. Asi hodinu a půl je tak udíme pod pokličkou na ovocné štěpce, pivo se mezitím úplně vypaří a zevnitř samo jakoby podlévá maso. Festival kuriozit pokračuje starověkým etruským receptem.

Kuře pod cihlou si musíme částečně vykostit, rozevřít, zploštit a okořenit. Cihlu zabalíme do alobalu a maso jí zatížíme, co chvíli obracíme. Cihla se rozehřeje a maso se peče půl až tři čtvrtě hodiny z obou stran. Mezitím Zdeněk Pohlreich připraví přílohu, italský salát panzanella z bazalky, nakrájených rajčat, okurky, oleje, cibule a osmažených krutonů bílého chleba.

A co ugriluje na samý závěr? První pochoutku bretaňských rybářů, když se vrátili s úlovkem na břeh. Slávky na jehličí se pro jistotu konzumovaly jako první. S trochou másla jíme jen ty mušle, co se otevřou. „Chci být bretaňským rybářem,“ svěřuje se mlsně šéf, který si s Halinou Pawlowskou povídá naposledy o úrovni jídla doma a v cizině a srovnává strávníky a kuchaře tuzemské se zahraničními. A ani v šestém díle si šéf nebere servítky. Proč v Čechách kvete gastrokutilství a nikoliv gastroturistika? Podle Zdeňka Pohlreicha možná i proto, že se u nás nemůže pít za volantem. Šéf by byl pro, aby se s malým množstvím alkoholu mohlo řídit. A natvrdo také odpoví na otázku, co si občas myslí o Češích.