Setkání s Karlem na mostě

Už to bude dvacet let, co jsem měl opravdu neuvěřitelné štěstí letmo potkat člověka, kterého jsem od mládí poslouchal, ale nikdy naživo neviděl. Jeho písničky jsem dříve znal pouze z vysílání Svobodné Evropy. Mnohým z vás už jistě došlo, že se jedná o Karla Kryla.

Procházel jsem tehdy centrem Prahy přes Karlův most, když náhle před sebou vidím v světle modrých džínách a džínové bundě malého usměvavého pána, který se rozhlíží na obě strany a vyloženě se kochá pohledem do okolí.
Nechtěl jsem ho nikterak rušit, i když se mi v hlavě najednou vyrojila celá řada otázek. Ani mě nenapadlo, že bych si mohl říci o podpis. Byl jsem natolik překvapen, že jsem ani nepozdravil, protože mi to vlastně přišlo nevhodné. On už v té době byl poměrně známý i svou vizáží a asi by mu nebylo příjemné, kdyby ho na každém rohu někdo zastavoval, že se s ním chce vyfotit nebo si popovídat.

Je to úděl všech mediálně známých osobností, že je u nás leckdo pozná a mohou tím být nejen mile překvapeni, ale nakonec i obtěžováni.

Neobdivoval jsem Karla natolik, abych byl jeho fanoušek v Klubu Karla Kryla, ale toto setkání jsem si zapamatoval napořád. Když jsem viděl, jak se usmívá, tak jsem se také lehce pousmál a poklonil hlavou jako na pozdrav. Myslím, že viděl, že jsem ho zaznamenal, přestože míjel celou řadu lidí, ale většina z toho byli cizinci, kteří ho pravděpodobně neznali. Alespoň ti z Japonska určitě ne. Proto se cítil dobře a mohl se bezstarostně procházet a usmívat. V metru nebo v tramvaji by o něj byl určitě neskrývaný zájem, možná by ho i někdo požádal o půjčku.

Od té doby jsem Karla Kryla již naživo nespatřil. Čas od času zapálím na břevnovském hřbitově, kde je pochován, svíčku. A vždycky zavzpomínám na léto, kdy jsem Karla potkal poprvé a zároveň naposledy.
Jednou za rok začátkem března je v Břevnovském klášteře mše, kdy se vzpomíná právě na Karla Kryla. Zpravidla zazní několik písní na kytaru
a lidé zavzpomínají na setkání s tímto bardem. Jsem rád, že mohu vzpomínat s nimi.


Autor:pppeettrr