Setkání se zlodějem

Bydlíme v přízemí. Někdy mám trochu strach, že se nás někdo pokusí vykrást přes balkon, protože na něm nemáme mříže. Zatím se tak naštěstí nestalo, a to už tady bydlíme pěknou řádku let. Na balkoně ale nemáme nic, co by pro zloděje mohlo být zajímavé.

Jednoho letního večera jsme se s manželem dívali až do pozdních nočních hodin na televizi. Zrovna běžel napínavý film, který jsme si nechtěli nechat ujít. Najednou jsem ale uslyšela menší hluk. V přízemí jsme na hluk z chodby docela zvyklí, tenhle hluk však přicházel z balkonu, který navazuje na kuchyň. Šťouchla jsem do manžela a řekla: „Slyšels to taky?“ Manžel přikývl, ale dál si lebedil na gauči. Mně to ale nedalo, měla jsem nastražené uši, čekala jsem, jestli zase uslyším nějaký hluk nebo ne. Za chvíli jsem uslyšela další podivné zvuky z balkonu.

Opět jsem mírně šťouchla do manžela: „Miláčku, běž se podívat, co se děje.“ Manžel něco zabručel, ale vstal a šel do kuchyně. Následovala jsem ho. Manžel došel až k balkonovému oknu a podíval se skrz žaluzie na balkon. Nikde nikdo. Pak ale otevřel balkonové dveře a hned jsme zjistili, co se děje. Nějaký zloděj kradl sousedovi nad námi z balkonu kolo. „Co děláš!“ zaburácel manžel mocným hlasem. V tu ránu už jsme viděli padat kolo na zem a seskakovat zloděje z balkonu, dal se na útěk. Manžel se ho nepokoušel dohnat, jen mi řekl, ať se honem oblíknu a jdu za sousedy. Hodila jsem na sebe přes pyžamo bundu a šla jsem.

Po pár minutách jsem se dozvonila na sousedy. Otevřela mi mladá paní v pyžamu a rozespalým hlasem se mě ptala, co se děje. Když jsem jí oznámila: „Někdo se vám pokoušel z balkonu ukrást kolo.“, byla v šoku a hned šla zburcovat manžela. Ještě jsem ji ujistila, že můj manžel to kolo hlídá a odešla jsem domů. Po nějaké době už byl na nohou i manžel naší sousedky a děkoval nám, že jsme mu zachránili kolo. Zloděj ho sice shodil dolů z několikametrové výšky, kolo ale bylo v pořádku. Soused měl opravdu velké štěstí. Následující den se nám ještě odvděčil láhví dobrého vína.