Když jsem čekala své první dítě, měla jsem termín porodu 21. prosince. Našemu miminku se ale u mě líbilo a tak jsem Vánoce i období mezi svátky trávila obden na monitoru, kde kontrolovali, zda je s miminkem vše v pořádku. Jedna z těchto kontrol připadla i na 31. prosince. 

Monitor mi natáčeli zároveň ještě s jednou mladou sympatickou maminkou, jméno si již nepamatuji. Příjemně jsme si popovídaly spolu a postupem se k nám přidala i porodní asistentka. Nakonec se naše povídání nečekaně protáhlo, protože jsme musely čekat na doktora, aby vše vyhodnotil. No a to čekání bylo asi hodinové. S tou příjemnou maminkou jsme se rozloučily a říkaly jsme si, že se třeba ještě potkáme při porodu a odhadovaly jsme z legrace, která z nás to bude mít dříve za sebou.

Já jsem měla termín na vyvolání porodu 2. ledna. Nic se nedělo, a tak jsem 2.1. nastoupila do porodnice na vyvolání. Naštěstí vyvolání fungovalo hned, takže za chvíli jsem byla i s manželem na porodním boxu. Když jsem šla v průběhu porodu do sprchy, tak jsem tam potkala právě tuhle „svou známou“. Jí se porod na rozdíl ode mě spustil sám.

Pozdravily jsme se a popřály štěstí. Já jsem jí pak doporučila po své dobré zkušenosti  epidural. Nakonec si ho také dala, proč trpět zbytečně, že? No za chvíli, co se narodila naše holčička, ozval se dětský pláč i ze sousedního boxu, kde rodila „má známá“.  Vzhledem k tomu, že v naší porodnici byla dvě poporodní oddělení a ona šla na jiné než já, tak jsme se už nikdy neviděly.

Když jsem o tři roky později čekala svou druhou dceru, tak mě nejdřív moje gynekoložka strašila, že budu určitě rodit dříve. Termín jsem měla pro změnu 19.12. Nakonec jsem rodila přesně v termínu, ale předtím jsem strávila tři dny v porodnici, kde se mi pokoušeli porod vyvolat, protože se jim nezdálo něco na monitoru srdíčka. Za ty tři dny na čekacím pokoji kolem mě odrodilo nepočítaně maminek.

Jedna maminka tam se mnou pobyla můj druhý a třetí den a hodně jsme si spolu povídaly i jsme se nasmály. Opět jsme rodily hned vedle sebe a za chvíli, co se narodila naše holčička, se narodil i její chlapeček. Doufala jsem, že tentokrát ji snad dají na stejné oddělení jako mě, ale manžel mi říkal, že zaslechl, že na tom mém oddělení je poslední místo – zřejmě to moje. A opravdu ten první den na poporodním oddělení jsem ji tam neviděla. Už jsem začala přemýšlet, že poprosím nějakou sestřičku, zda by jí předala na mě kontakt, alespoň že jsem věděla jméno i příjmení.

Naštěstí to nebylo třeba, druhý den jsme se potkaly, byla na stejném oddělení. Kontakty jsme si vyměnily a dodnes se stýkáme, protože bydlíme nedaleko a je to moc prima. Tentokrát byl můj pobyt v porodnici skoro jako společenská událost, znala jsem skoro polovinu maminek, takže měl vždy člověk příjemný pocit na chodbě, že má s kým prohodit přátelské slovo. Vyměnily jsme si kontakty i s děvčaty na mém pokoji, ale s těmi jsem se už nikdy neviděla. Jsem moc ráda, že kromě dcery mám z porodnice také kamarádku.