O tom, že se ve škole občas vyskytne šikana, již nikdo nepochybuje. Jedná se však o problém, který nemůžeme jednoduše akceptovat, je třeba proti němu bojovat. Šikana je závažným problémem, který pro oběť může mít dlouhodobé nebo i trvalé důsledky. Setkáváme se s ní na všech stupních škol. (A v poslední době již dokonce ve školách mateřských!)

Co to šikana vlastně je? Někdy mají dospělí sklon ji bagatelizovat. Často není snadné rozeznat ji od „klukoviny“. O šikaně hovoříme, jestliže jedna nebo více osob (žáků) úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci. Oběť šikany není z jakéhokoliv důvodu schopna se bránit – například je příliš slabá, znevýhodněná... Bývá bojácná, nedokáže skrývat strach. Důležitým vodítkem je i její slabá reakce v zátěžových situacích.

Na přítomnost šikany nás mohou upozornit přímé i nepřímé indicie. Mezi přímé známky řadíme posměšky a poznámky na adresu oběti, hanlivé přezdívky, ponižování, hrubé žerty, nadávky, kritiku, hrubé výtky a  příkazy podávané nepřátelským tónem, honění, strkání,  bití a rvačky, kdy jeden z účastníků je znatelně silnější. Nepřímé známky šikanování zahrnují izolaci dítěte v kolektivu, dítě nemá žádné kamarády, při volení do družstvech je vybíráno jako poslední, o přestávkách se zdržuje v blízkosti učitele, má-li promluvit před třídou je nejisté, působí smutně, depresivně, stísněně, zhoršení  prospěchu, jeho věci nebo oděv jsou  rozházeny, poškozeny či znečištěny, má odřeniny, modřiny, bolesti, které nedovede uspokojivě vysvětlit, nechuť jít do školy, dítě je nečekaně agresivní,  žádá o peníze s nevěrohodnými důvody nebo často hlásí ztrátu osobních věcí. Velmi důležité je ale také neoznačit za šikanu něco, co jí není, měli bychom tedy být při jejím řešení velmi opatrní!

Agresoři nemusí být vždy hrubí, primitivní a agresivní. Existují i další typy útočníků - slušný, kultivovaný, se sklony k narcismu (dospělými bývá oblíben, jeví se jako bezproblémový), a dále pak „srandista“ - optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou – také velmi oblíbený mezi dospělými, šikanuje pro pobavení své i ostatních, potřebuje k šikaně publikum.
Při trestání pachatelů je třeba postupovat nekompromisně. V nejnižších ročnících řešíme případy obvykle důtkou a důkladným rozebráním celé situace jak s pachateli, tak s jejich rodiči, případně se svědky, kteří nezasáhli a oběti nepomohli. Pokud rodina spolupracuje, je kázeňský trest dostačující, často však rodiče agresorů odmítají tuto skutečnost přijmout. U starších žáků podle závažnosti šikany udělujeme minimálně snížený stupeň z chování, lze však ve spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou případně s policií dosáhnout umístění do diagnostického ústavu či dokonce v nejbrutálnějších případech uvěznění. V případě méně závažné šikany řešené pouze školou je důležité zdůraznit, že odsuzujeme čin, nikoliv dítě - agresora. Dále pracujeme s celou třídou (zejména byli-li ostatní šikaně přítomni) a situaci sledujeme. Šikanované dítě potřebuje citové zázemí, podporu a pochopení, ujištění, že za šikanu nemůže.

V dnešní době existují preventivní programy pro třídy, které v ideálním případě probíhají několikrát ročně a mimo jiné mapují situaci v dané třídě, čímž je snazší šikaně předcházet. Děti se také naučí, jak se bránit, a potenciální agresor vidí situaci z širšího úhlu pohledu.

Agrant - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10