Ve čtvrtek jsem si zase trochu odpočinula na sjezdovkách, protože to si jenom tak stojíte a vlek Vás vyveze na kopec a pak si ho jen tak lážo plážo sjedete mírnými obloučky dolů a zase vlekem nahoru. Žádná námaha, prostě paráda. Sluníčko svítilo, modrá obloha a svět byl zase krásný.

Náš chlap na odpoledne vymyslel menší průzkumný výlet s pracovním názvem ,,Dobytí Severního pólu.´´ Holky sice v závěru výletu fňukaly trochu víc než obvykle, ale v porovnání s Liščí horou na běžkách to bylo zcela rekreační odpočinkové odpoledne se zajímavou projížďkou na lyžích. Objevili jsme dvě krásné sjezdovky Košťálka1 a Košťálka 2 a tam jezdili až do setmění. Slabší povahy zůstaly ve čtvrtek na chatě a večer šly chlastat, já jsem ale moudře šla brzy spát, protože na pátek - poslední den lyžování jsem naplánovala prkno. Snowboard jsem si ještě s jednou holkou půjčila hned v osm ráno v půjčovně a s jedním trenérem jsme se vydali na Černou horu nacvičovat jízdu na tomto vynálezu. Já se odjakživa málo bojím a tak jsem se asi dvě hodiny usilovně otloukala ze všech stran a pak se začaly rodit první obloučky.

Rovnováhu jsem měla dobrou, navíc perfektní průpravu z lyží a odpoledne už jsem docela normálně jezdila se snowboardem i na středně těžké sjezdovce a na vleku. Trenér říkal, že ještě nikdy neviděl, že by se někdo naučil na prkně tak rychle jako já. Myslím ale, že se málokdo  asi tolik potloukl jako já. Prostě jsem si ráno dala závazek, že mám na to jenom jeden den, abych se naučila všechny ty kejkle a tak nesmím být měkká. Dobrá fyzická kondice byla mou jedinou záchranou, protože k večeru už mi při každém pádu připadalo tělo stále těžší a těžší. Velkou radost mi pak udělalo zjištění, že moje dvě spolubydlící z pokoje jezdí po týdnu výcviku na prkně asi stejně tak dobře jako já.

Nevěřícně se na mě dívaly a celý večer se pak se mnou vůbec nebavily a pak jsem zaslechla, jak někomu říkaly, že jsem pěkná lhářka, když jsem ráno kecala, že na tom neumím jezdit a že to budu zkoušet poprvé. Ta druhá holka byla taky docela statečná, ale k večeru už jí chyběly síly. Říkala jsem jí, ať si jde odpočinout, jenže ona říkala, že když to vydržím já, tak ona taky. Jenže nevydržela, při jednom docela nevinném pádu se špatně opřela o dlaně a přelomila si v zápěstí obě ruce. Trenér mě požádal, abych pak jela s nimi do Trutnova do nemocnice, protože ta chudina si nemohla ani převlíknout to mokrý oblečení, ani se najíst s těma přelomenýma rukama.

Tak to byl poslední den na horách a večer jsme šli trochu popít do hospody. Nemohla jsem ani pořádně sedět na židli, jak jsem byla potlučená, ale opálená a šťastná, a rozhodně to stálo za to.

Autor:Bobina