Školní výlet do Prahy

Jak už tomu bývalo tradicí, jak každý jiný rok, byl pro žáky 8. tříd pod dozorem třídního učitele a učitele českého jazyka uspořádán výlet do Prahy spojen s návštěvou Národního divadla a jeho představení.  

Ve třídě nás bylo kolem 30 žáků, tak by se dalo říct, že na dva dospělé lehce uhlídatelná skupina, ale i tak se stalo to, o čem budu vyprávět.
Výlet organizovala základní škola, jelo se autobusem přímou cestou směr Praha. Po příjezdu do hlavního města následovala krátká prohlídka nejznámějších památek jako je Karlův most, Václavské a Staroměstské náměstí a ještě několik dalších památek. Když se začal chýlit čas k začátku představení, na které jsme měli jít do Národního divadla, dostali jsme ještě krátký rozchod a pak rychlý přesun k divadlu. Představení se nám sice líbilo, ale přesvědčit některé mé spolužáky, aby se chovali při představení slušně, byl nadlidský úkol i pro naše učitele. Ale nakonec jsme se konce dočkali a už nás čekala jen cesta autobusem zpět domů. Před nástupem si nás učitelé jak bývá zvykem spočítali, jestli nikdo nechybí, v autobuse se ještě ujistili, zda má každý svého souseda a vyrazilo se směr domov.

Asi v půli cesty se však najednou v autobuse rozpoutala debata, kde je spolužák Karel? A průšvih byl hned tu, Karel s námi v autobuse nebyl, zapomněli jsme ho v Praze. V tom okamžiku nastalo hrobové ticho, autobus udělal rychlou otočku a už se jelo zpět ku Praze. V učitelích byste se v ten okamžik krve nedořezali, ale ani nám spolužákům nebylo veselo. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Náš Karlík se zapomněl na záchodech, při přepočítávání do autobusu napočítali učitelé do počtu i sebe, a že někomu v autobuse chybí soused?

To se nehlásilo v domnění, že si Karel přesedl k jiným kamarádům.
Chudák Karel, když zjistil, že jsme mu ujeli, neztratil ve svých 14 letech hlavu a hned zavolal na policii, že mu ujel školní autobus a on tu zůstal sám. Nejprve se s ním telefonní operátor na policii nechtěl bavit, že prý si má sehnat nějaký nocleh a ráno jet autobusem domů sám, ale když zjistil, kolik mu je let, hned pro něj poslal policejní vůz a převezli ho na stanici, kde si ho také naši učitelé vyzvedli.

Domů jsme sice dojeli se značným zpožděním, ale s velkou úlevou, že vše dobře dopadlo a vracíme se v plném počtu.