Skvělý přítel

Chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh - o tom, jak všechno zlé je k něčemu dobré.

Mám manžela (teprve krátce - v době, kdy se toto všechno stalo, jsme byli "jen" druh a družka) Martina a holčičku Marušku, je jí jeden rok.

Když mé dceři byly dva měsíce, zjistila mi gynekoložka cystu na vaječníku. Poslala mne ihned na vyšetření do Prahy na Bulovku. Už tam jsem byla nervózní. Ne z doktorů či prostředí nemocnice, ale proto, že jsem byla poprvé bez svého miminka.

Čekání se zdálo být nekonečné. Přestože jsem věděla, že se o Marušku stará moje maminka, byla jsem jak na vážkách. Stále jsem se dívala na hodinky, nebyla jsem schopná přečíst si časopis, dokonce jsem začala brečet. Cítila jsem, jak mám nalitá prsa a bylo mi moc líto, že malou nemůžu nakojit. Holt dnes dostane mlíčko z lahvičky.

Po dlouhých 3 hodinách jsem se dostala na řadu. Bylo mi sděleno, že cysta je velká a hrozí protržení - proto musím co nejdříve na operaci. Nejbližší termín byl za dva měsíce, hned mne objednali a vše vysvětlili. Domů jsem jela úplně mimo. Nebála jsem se operace, nevadilo mi být hospitalizovaná, děsila jsem se, co bude s Maruškou. Maminka i manžel chodí do práce. Já stále kojím a nechci přestat. Byla jsem hrozně přecitlivělá, skončilo mi šestinedělí, chtěla jsem si začít svou mateřskou roli užívat. Místo toho jsem jezdila na různá vyšetření a bylo mi doporučeno přestat s kojením. To jsem neudělala.
Přišel den, kdy jsem musela nastoupit do nemocnice. Vše bylo připraveno.

Moje maminka měla dva dny volno, pak si vzal dovolenou manžel. Věděla jsem, že na maminku se mohu spolehnout. Umí přebalovat, vychovala dvě děti, ví co a jak, a Maruška ji miluje.  Ale co Martin? Sice se vše učil, vím, že je pečlivý, ale zvládne dětský pláč a večerní buzení? Co si s malou počne celé dny? Vždy říkal, že děti jsou fajn, až když mluví a chodí a člověk ví, co chtějí.
Zkrátím to. Vše dopadlo dobře, i když jsem nakonec v nemocnici byla déle, než se plánovalo. Mléko jsem si odstříkávala, abych neztratila možnost kojit. Dokonce mi malou každý den vozili na jedno kojení. Manžel byl vynikající. Poradil si absolutně se vším. Malá se naučila spát celou noc, zvládla si hrát a začala se moc hezky smát. Byl s ní u doktorky na propíchnutí oušek na naušničky. Vím, že kdybych tam musela já, plakala bych víc než Maruška. Také mi do nemocnice přinesl Betynku. Přiznám se, měla jsem ji v ruce poprvé. A byla jsem jí nadšena. Hned jsem ji prolistovala a pak začala číst, nevynechala jsem jediný článek.
Takže díky operaci jsem se seznámila s tebou a vím, že časopis Betynka bude mou kamarádkou i dál. Řekla jsem si totiž o předplatné k narozeninám. Alespoň mi manžel koupí konečně něco pořádného - co se mi líbí a co je i užitečné. Taky jsem zjistila, že Martin je nejen bezva manžel, ale i prima táta, a že všechno jde, když se chce - v kojení zdárně pokračujeme.

PS. Proč mi to změnilo život? Rozhodli jsme se s přítelem vzít, a to i přesto, že mi vzali oba vaječníky, tudíž už nemohu mít další děti. Tak vím, že mne opravdu má rád....

Zuzkadas - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10