Stárnoucí muž

     Když jsem se přestěhovala, hledala jsem v novém městě nové přátele. Mezi prvními kamarádkami byla Anička. Potkaly jsme se u dětské lékařky. Obě jsme tam byly se svými dětmi. Rozuměly jsme si a začaly jsme se kamarádit. Když mě poprvé pozvala k sobě na návštěvu, hned jsem si střihla ostudu.

To, když jsem jí řekla, že má sympatického tatínka. Ten starší muž, co mi přišel otevřít, měl opravdu sympatický kukuč, a ani ve snu mě nenapadlo, že je to Aniččin manžel. Pak se vyrojily čtyři děti a já nevěděla, kam je zařadit. Znala jsem Aniččina syna Pavlíka, nejmladšího z dětí, o ostatních jsem nevěděla, kým jsou. Nejstarší holka byla jen o pár let mladší než Anička. Možná její sestra...

To už mi Anička představovala manžela i jeho tři děti. „Pavla znáš,“ mávla směrem k nejmladšímu klučinovi. Mezi Aničkou a jejím mužem Alešem je rozdíl celých osmnáct let. Když se ona narodila, Aleš byl už na vysoké. Přesto se ti dva milují a neobyčejně si rozumí.

     Dnes už vím, jak se před pěti lety seznámili. Anička žila se svým druhem, pravým otcem Pavlíka, a tehdy ještě s maličkým Pavlíčkem, když zjistila, že je jí druh nevěrný. Dva týdny čekala, že se jí přítel přizná. Neučinil tak. Až jednou večer, když se opět chystal za kamarádem, kterým maskoval svou nevěru, mu sdělila, že vše ví. Tehdy řekla: „Sbal se a odejdi. Vím, že máš milenku. Nás, mě - už vlastně nepotřebuješ.“ Čekala, že vše zapře. Čekala, že ji obejme, poprosí o odpuštění. Čekala vše, jen ne to, co přišlo. Vešel do dětského pokoje, pohladil hlavičku spícího chlapce, přešel do ložnice, naházel pár svršků do dvou igelitek, řekl „ahoj“ a odešel.

     V následujícím období prožívala Anička krušné chvíle. S druhem se vídala jen proto, aby s ním řešila věci týkající se jejich syna. Když se pak potkali, no, potkali, přímo vrazila do Aleše v obchodním domě a vyrazila mu z rukou několik balíčků, celá ztuhla, když ji pozval na kafe. Bylo před Vánoci, ona možná rozbila dárky, co ten muž nakoupil svým blízkým, a on ji zve na kafe. Pozvání nakonec přijala. Muž byl starší, než ona. V jejím konečném přijetí pozvání nebyl zájem, spíše myšlenka na pomstu příteli.
Z Aleše se vyklubal skvělý bavič a pozorný společník. Navíc rád lyžoval. Anička také ráda lyžovala. Oba milovali přírodu, oba rádi plavali a spolu si měli při svých setkáních vždy co říct.

     Když ji poprvé pozval k sobě domů, věděla už, že jeho nejstarší dcera má jen o sedm let víc, než ona sama. Aleš měl ještě syna a dcerku, o dva roky starší než její Pavlík. Bála se jejich přijetí. Její obavy padly pár kroků za vstupním prahem jejich domu. Děti ji přijaly skvěle a večer u plápolajícího krbu předčil její očekávání. U stejného krbu sedávají spolu už pět let.

     Svět je někdy komický. To, co člověk často považuje za důležité, časem ztrácí význam. A naopak, s věkem jako bychom se dívali na vše z jiného úhlu. Kdysi jí záleželo na tom, aby měla vedle sebe krásného muže, kterého jí budou kamarádky závidět. Nyní má vedle sebe zralého muže, který byl dospělý, když ona spatřila poprvé světlo světa. Ví ale, že její „starý muž“ nahradil Pavlíkovi tátu a dokáže se postarat o jejich velkou rodinu. A také je všechny nepředstavitelně miluje.  

Pája K. - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10