Stát na začátku

V životě se občas zdá, že nic nevybočí ze svých kolejí. Zvykneme si na určitou rutinu a příliš si nepřipouštíme myšlenku na změnu. Někdy přichází plíživě a začínáme tušit věci nepříjemné. Ovšem stává se situace, která působí jako výbuch miny, kdy se nám zdá, že všechno skončilo. Tehdy stojíme s prázdnýma rukama a v hlavě buší rozbuška. Nedokážeme logicky myslet, nevíme, jak dál…

 

Láska mezi Šárkou a Pavlem trvala pět let, nejdříve spolu asi rok chodili, později spolu začali žít. Byl to takový příjemný vysokoškolský vztah, nic nenasvědčovalo tomu, že jeden z nich začne být se soužitím nespokojen.

 

Oba měli pochopitelně své mouchy, ale při vzájemné toleranci a lásce se dá hodně překousnout. Šárka byla na Pavla hodně žárlivá a ne vždy dokázala udržet na uzdě svou nedůvěru. Dokázala sledovat velmi nepěkně svého milého, pokud jen prohodil slovíčko s některou známou nebo spolužačkou. Často Pavla vyslýchala, telefonovala mu, volávala také jeho sestře, aby si ověřila, že je skutečně tam, kde být má. Později to došlo tak dalece, že mu kontrovala mobil.

Bydleli u Pavlových rodičů, nechala se jimi živit, ovšem pomocnou ruku k dílu nenabídla, i o úklid se vlastně staral Pavlík, byl přece doma.

 

Na druhé straně však byla velmi tolerantní, protože její milý měl tolik zájmů, že by to každá nesnesla. Jezdil závodně motokros, hrál hokej, fotbal, lyžoval a všude jej doprovázela, zablácenou motorku pomáhala čistit, mrzla s ním na stadionu, večer se šlo na pivo s Pavlovými kamarády. Odsunula stranou vlastní koníčky, jediné, co nezanedbávala, bylo studium.

 

Svému okolí se jevili jako velmi sehraná dvojka, společně si připravovali snídaně i večeře, pravda, o obědy a praní se již starala Pavlova maminka, Šárce ani nenapadlo, že je třeba umýt nádobí, to musel Pavel začít třeba mamce pomáhat, aby se honem zvedla.

 

S Pavlovou mámou vycházela velmi dobře, uměla dobře a poutavě vyprávět, výborně si rozuměla také s jeho sestrou Klárou. Celá rodina je brala jako pár a nebylo žádné rodinné události, kde by Šárka scházela.

 

Pavel jezdil s ní k jejím rodičům, úplně uvolněně se necítil, přece jen bylo znát určitý třídní rozdíl. Otec Šárky lékař, matka ředitelka školy, jeden bratr umělecký malíř, zatímco jeho rodiče vyrostli ve skromných poměrech, bez velkého vzdělání. Šárce to nevadilo, ale její rodině tento vztah moc pod nos nešel i když si postupně zvykli, přece jen to byl život mladých a ti spolu žili a pokud jim to vyhovovalo, mohou starší přispět radou, zkušeností, ale je zbytečné něco lámat přes koleno.

Všechno vypadalo idylicky, oba se chystali ke státním zkouškám, ten poslední rok Pavel hodně omezil své koníčky. Pilně se studovalo, všechno výborně dopadlo, již zbývaly pouze promoce…

 

Pavel měl tento slavnostní akt v pondělí, Šárku podobná slavnost čekala v pátek. Celé pondělí se od něj nehnula, dělala mu řidiče. Jen Pavlova teta si všimla, že něco není tak úplně v pořádku. Oslavenec se fotografoval se všemi, ale se svojí milou nikoliv. Trochu se to zdálo divné, ale v chování nijak nebylo znát, že by mělo něco neklapat, takže tetička držela pusu. Loučení bylo jako obvykle…

 

V Pátek jel Pavel na promoci své partnerce. Doma ho nikdo v noci nečekal, ještě ve čtvrtek říkala Šárka své skorotchýni, že tento měsíc bude u nich často, bude mít auto a rodiče celý měsíc na dovolené ve Francii.

 

O půlnoci přijel mladý domů. Sám! Odmítl mluvit, zavřel se do pokoje a teprve druhý den se přiznal své sestře, že pomáhal nakládat věci do auta na dovolenou a došla mu na mobil zpráva. Šárka neodolala a po mobilu sáhla…

 

Pavel tvrdil, že to byla úplně nevinná zpráva od spolužačky, ovšem Šárka si nedala nic vysvětlit a Pavel zřejmě již ani nechtěl, odjel domů. Později se dověděl, že Šárka ráno odjela s rodiči na dovolenou.

 

Trochu to trvalo, než se přiznal, že se s onou dívkou blíže seznámil teprve před třemi týdny, ohromně si padli do noty. Moc se tomu věřit nechce, po celý vztah se Šárkou spolu nikdy nebyli na dovolené. S tou novou jel za necelý měsíc do Řecka. Vrátil se velmi spokojený a tvrdil, že by se s Šárkou nerozešel, ovšem poslední rok se cítil velmi svázán, láska se vytratila. Doufám, že nebude litovat.

 

Byla to Šárka, která byla přijata ke studiu do Prahy, odmítla to, protože Pavel odmítal odejít z domu. Obětovala mu hodně a takový konec byl pro ní šok.

 

Pro její věci nakonec po dvou měsících přijel její starší bratr a ten taky Pavlovi řekl, že si to zařídila na fakultě a přece jen bude studovat v Praze.

 

Snad se Šárka v Praze mezi novými lidmi vzpamatuje a potká někoho, kdo si ji zaslouží. Moc jí to přeju.

 

A Pavel? Je teď plný elánu, snad mu nová dívka bude lépe vyhovovat.

 

Šárka se určitě z Prahy nevrátí, ti dva se již těžko někdy potkají a snad se časem obrousí hrany a vzpomenou na sebe v dobrém…

 
 

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz