Čas vánoční i novoroční je časem nejrůznějších slibů, závazků, ale také bilancování. Bohužel je také pravdou, že se i v tomto čase vánočním rozhodují lidé řešit své osobní a soukromé problémy tím nejradikálnějším způsobem. Již několikrát nás šokovaly zprávy o sebevrazích, kteří skočili pod jedoucí vlak. Je velmi těžké někoho odsuzovat, že se odhodlal k takovému činu. Kdoví, zda by případná psychická podpora či rozhovor vůbec něco změnily…

Ve druhý svátek vánoční nás v pozdní večer vyrušil křik a hlasitý rozhovor. Jediné, co bylo možné určit, byla věta: Já skočím pod vlak! Bydlíme kousek od nádraží a na koleje vidíme z okna. Potácely se tam dvě postavy. Vlaky někdy jezdí opravdu jeden za druhým a bylo na podiv, že v té chvíli zrovínka nic nejelo. Zavolat na policii by asi nic nevyřešilo, protože než by někdo přijel, mohlo být už pozdě.

Venku byla tma a tak jsme viděli jen obrysy postav. Hlasitý křik najednou vystřídal klid, jedna z postav utíkala po chodníku do svahu a ta druhá si lehla na koleje. V tu chvíli jsme byli v šoku. Najednou jsme si vzpomněli, že doma už máme nakoupeny světlice. A tak manžel jednu z nich vystřelil a z plna hrdla zakřičel: Utíkej, jede vlááák!!!!

A nastala mela, postava, která utekla, se rychle vrátila a pomohla ležícímu mladíkovi na nohy. Spolu pak beze slova klopýtali pryč z kolejiště. Opravdu do pěti minut projížděl vlak. Snad ona světlice zachránila mladý život, možná potenciálního sebevraha přiměla se zamyslet nad tím, zda banální spor je nutno řešit tak radikálním a konečným způsobem. Když budeme o silvestrovské noci vystřelovat světlice, vzpomeneme si určitě i na tuto příhodu.