Když naše třída na základní škole přešla z prvního stupně na druhý, stal se naším třídním skvělý pan učitel. Byl to mladý muž s krásnýma očima, pleší a smyslem pro humor. Okamžitě jsme si ho oblíbili. Učil nás fyziku a dílny, jeho hodiny byly zábavné a jeho hlášky nezapomenutelné.

Jezdil s námi každý rok na výlet do Německa a se sportovně nadanou částí třídy na týdenní cyklistický kurz. Byla s ním velká sranda, ale zároveň nás uměl i právem seřvat za průsery, které jsme jako všichni ostatní puberťáci vyváděli.

Párkrát s námi byl i mimo školu v restauraci a celkově jsme ho brali spíš jako kamaráda, než jako vyučujícího.

Poslední rok základky se ale velmi změnil. Byl mrzutý, protivný a už s ním nebyla taková sranda. Nikdo nevěděl, co se děje. Nadávali jsme na jeho přísnost, na kterou jsme nebyli doposud zvyklí a stýskalo se nám po jeho hláškách, kterým jsme se vždy moc nasmáli.

Krátce před koncem školního roku šel na operaci. Začali jsme mít strach. Co když jeho špatná nálada je způsobena nějakou vážnou nemocí? Vrátil se a měl obvázaný krk. Oddechli jsme si, mysleli jsme, že mu nic není...
Poslední týden školy jsme si s ním povídali. Řekl nám, že dal ve škole výpověď, protože se mu narodí syn a stěhuje se zpátky do svého rodného města. Když nám předal výzo, symbolicky otevřel jednu z láhví vína a připili jsme si na tykání. Doteď si pamatuji jeho slova, která rozbrečela téměř celou třídu: „Vím, že jsem na vás byl poslední dobou pěkně protivný, ale věřte mi, mám vás fakt rád. A chci, abychom si tykali!“

Odstěhoval se, vychovával syna. Jednou jsem ho náhodně potkala v Praze. Říkal, že s malým lítají po lékařích, ale že si jinak nestěžuje. Vypadal spokojeně.

Po necelém půl roce jsem se od kamaráda dozvěděla, že náš milovaný Ivan zemřel. Ještě ten den jsme se sešli s bývalou třídou před základní školou a zapálili spousty svíček. Byl šílený mráz, z nebe se sypal sníh, ale i přesto jsme spolu vydrželi několik hodin a nostalgicky vzpomínali na učitele, který si o nás kolikrát myslel, že jsme se nemohli narodit, ale vyskytnout...