U veverek

     „Neplač, veverko...“ doléhá k Bohdance z dálky jemný dívčí hlas. To ji uklidňuje její kamarádka z klubu. Svou přezdívku získala za svou lásku k oříškům. A její muž brzy získal také přezdívku, stal se z něj veverčák. Měla bych ale začít od začátku.

     Bohdanka je 42letá žena. Osamělá žena. O to víc osamělá, o co víc byla ještě před časem něčí. Bylo jí 17, když poznala svého manžela. Byl o dost starší, než ona, vždyť měl tehdy 31 let a malou, čtyřletou dcerku Markétku. A byl už rozvedený. Ona, nezkušená a teprve vstupující do světa dospělých, se tenkrát do tohoto charismatického muže bezhlavě zamilovala. Natolik, že se stala na čas jeho milenkou. Vstoupila do horolezeckého klubu, kterým byl členem, společně slézali skály u nás i v zahraničí a denně se milovali. Bylo to tak krásné. Ona jím byla plná, milovala ho tak, jak si nedokázala ani představit, že dokáže milovat.

Po roce bohémského života již věděla, že bez něj neumí být. Ale jemu vyhovoval vztah takový, jaký byl. Proto se jednoho dne rozhodla mít ho, nebo odejít. A šla rovnou k věci: Buď si ji vezme, nebo od něj odejde. Vyšla před práh jeho bytu, sešla dvě patra ke vchodovým dveřím a oči jí zalily slzy. Dobrá tedy, odejde. V tu chvíli se Pavel odhodlal. Bezhlavě sbíhal schody a přímo u schránek jejich domu poklekl a požádal Bohdanku o ruku. V tu chvíli pochopil, že už bez ní nemůže být.

Svatba proběhla za pár měsíců. Narodil se jim nejdřív chlapeček Adámek, pak malá Verunka.

Pavel začal podnikat jako bytový architekt. Netrpěli nouzí. Postavili si dům, pořídili si bazén, každý měl své auto, jezdili několikrát do roka na cesty do zahraničí. Především jezdili na skály. Víc si už nemohli přát.

     Pak Bohdanka nastoupila do výzkumného týmu v ústavu pro výzkum medicíny. Testovali nový lék a Bohdanku práce zcela pohltila. Pavel začal jezdit na skály sám s dětmi a o víkendech si vše vynahrazovali.

     Pak do týmu nastoupil Petr. Byl vtipný, pohledný a úzce spolupracoval právě s Bohdankou. Pár letmých doteků, úsměv na přivítanou a na rozloučenou, pozvání na kafe, procházka v parku... a Bohdanka byla ztracená. Opět podlehla kouzlu lásky. Adam měl 17 let, jejich dcera Verunka 10, a ona zase byla bláznivě zamilovaná. Měl to být románek na pár dní, možná týdnů. Nakonec Bohdanka svého muže podváděla téměř dva roky. Pavel dávno něco tušil, viděl chybu v sobě a byl ke své ženě pozornější. Pak se jí zeptal přímo a ona už nedokázala svou lásku zapírat. Pavel ji požádal, aby opustila dům, v kterém žili. Pronajala si proto byt blízko jejího pracoviště, vzala dva kufry a Pavel ji odvezl na novou adresu. Petr se ale vrátil do Prahy, odkud pocházel a kde měl svou rodinu. Dva roky žila Bohdanka bez lásky. Po 24 letech manželství odešla od rodiny. Pavel je skvělý táta, přestože má již 56 let. Miloval Bohdanku a nikdy jí nebyl nevěrný. Nemohla mu vzít i děti. Pavel se vzorně staral o děti, podnikal, a všemožně se snažil získat Bohdanku zpět. Ona ale milovala Petra. A věděla, že až láska k němu přejde, nikdy už nenajde cestu zpátky k Pavlovi. Nemilovala ho už.

     Dnes má její syn 19. narozeniny. Chystá se velká oslava. Bude se muset dívat na to, jak její manžel za ty dva roky zestárl a vypadá sešle a nemocně. Sžírá ho láska k ní. A ji sžírá láska k Petrovi. Když nedávno jejich dcera těžce onemocněla a přála si, aby ji Bohdanka ošetřovala, nastěhovala se na čas opět do společné ložnice. Pavel spal v obývacím pokoji. Vydrželi tak pouhopouhé dva dny. Byla k němu jízlivá, zlá, protivná a vše dopadlo výbuchem a dokonce i cinkotem talířů. Byla ke svému muži jako zmije, sekla bez vyzvání.

     Oslava dopadla katastrofálně. Místo smíchu, místo toho, aby Adam si užil svůj narozeninový den, vlepila Bohdanka facku svému muži, když ji jemně pohladil při nalévání sektu do skleničky. Před všemi příbuznými, před babičkami, tetičkami i před Adamovým děvčetem. A pak se tiše dívala na slzy stékající Pavlovi po tváři. Mlčky a bez emocí. Kde je ten člověk, kterého tak milovala?

     V klubu ji všichni zavrhli. Všichni stáli na straně jejího muže. I ona si musela přiznat, že se k ní zachoval víc než velkoryse. Staral se o jejich děti, platil jí její byt a po dětech posílal dárky. Kdyby jen tušil, že všechny do jednoho nosila do nedalekého kostelíka, kde probíhala sbírka na charitu. Ani je neotevřela. Jen její kamarádka jí zůstala. Věděla, že v lásce není jen dobro a zlo. Věděla také, že Bohdanka není zlá. Je jen strašně nešťastná.

     Pavel si zkoušel po letech hledat novou ženu. A zlomil nejedné srdce. Ublížil zase on. To, když se některá zamilovala do toho stárnoucího, ale stále ještě pohledného a charismatického muže. Neuměl lásku oplácet láskou, vždy si vzpomněl na svou Bohdanku.

     Dnes žije Pavel stále sám ve velkém domě s bazénem, vychovává svou dceru Verunku, Adam se již oženil a má svou rodinu. Bohdanka žije v malém pronajatém bytečku, občas má nějakou známost, ale nic, co by vydrželo déle než rok. Stále nejsou rozvedeni a ani o rozvod nikdo nepožádal. A oba jsou nešťastní...

     I takto může skončit láska.      

Toto není přímo můj příběh, já jsem onou kamarádkou, co chlácholila veverku, která opustila svého veverčáka. Jsem němým svědkem toho, jak také může skončit láska mezi dvěma hodnými lidmi.

      Možná se tento příběh bude hodit na Vaše stránky, mě by to potěšilo a možná by podobní lidé našli v příběhu sami sebe. Věděli by, že nejsou sami...

Pája K. - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10