"Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až jej budeš opouštět."

Život je pro mnohé z nás samozřejmá věc, ale není to tak. Uvědomujeme si vůbec kolik dětí nedostalo ani šanci na život? Protože nebyly vítání, rodiče nebyly připraveni, zkazilo by jim to budoucí plány, proto se rozhodli dítěte rychle a snadno zbavit, nebo se narodilodětátko nemocné a žilo jen pár hodin.

V našem mladém věku je velmi těžké si uvědomit, že jenom prosté bytí je dar. Mnozí z nás si ho neváží, ba dokonce jim pohrdají. V životě je velmi důležité zdraví. Bohužel pro naši generaci, ale jistě i starší lidé, když byly mladí, nebyly o nic lepší, jsou důležitější jiné hodnoty. Vážíme si více nového mobilu, počítače, oblečení než toho, že mám dvě ruce, dvě nohy ...
Někdy si sami říkáme, proč já musím být tak zdravá, kdybych měla chřipku, nemusela bych do školy, práce... Když se na toto období dívám zpětně, stydím se. Ano za sebe, za to co jsem si myslela a nestyděla se to říci nahlas. Nejradi ji bych si nafackovala, zvláště, když umře malá dítě, protože nemělo dostatak léčiv.. Neumím si přdstavit, kdybych byla třeba slepá, nemohla bych chodit do normální školy, nikdy bych neviděla svoje kamarády, byla bych odsouzena žít ve tmě.

Ale zpět od úvah o citátu, který uvádí celé mé zamyšlení. Snaží se nám sdělit, že v životě nezáleží jen na nás, ale hlavně na našem okolí. Když budeme myslet i na ostatní a budeme se snažit být správným člověkem, budeme jim, až jednou odejdeme, chybět. Spousty lidí si myslí, že v dnešní době je kariéra, peníze a úspěch na prvním místě, ale to je omyl. Zapomínají i na ty ostatní velmi důležitý věci, udělat svému blízkému, radost, vzpomenout si na okolí. Snažit se pomáhat a nebýt lhostejní.

Život není jen o honbě za pomyslným pokladem. Je o kompromisech, které musíme dělat mezi osobním a pracovním životem. Život budeme mít takový jaký si ho uděláme. A řiďme se heslem: co nechceš aby ti ostatní činili, nečiň ani ty jim.