Ivana vyrůstala sama s maminkou a sestrou. Maminka se o ni moc nezajímala, a tak se dá říci, že si Ivana dělala, co chtěla. Mohla být do noci venku, čas od času nešla do školy.

Když jí bylo patnáct, našla si kluka. Byl o tři roky starší a Ivana ho měla moc ráda. Po několika měsících zjistila, že je těhotná. Matce se to bála říci a tak se svěřila starší sestře, která jí slíbila, že jí pomůže to matce opatrně sdělit. Maminka samozřejmě nadávala a v první chvíli Ivanu vyhnala z domu. Když tuto zprávu sdělila svému klukovi, ten jí řekl, že dítě v žádném případě nechce a prosil ji, aby to nikomu neříkala, že by mu zkazila život.

Ivana poslechla a  vymyslela si jiné jméno. Protože takhle brzy být matkou nechtěla, napadlo ji jít na přerušení, ale neměla peníze a matka by jí to nedovolila. První měsíce Ivana probrečela. Nedovedla si představit, že bude vozit kočárek a místo diskoték uspávat miminko. Na svůj nízký věk si byla vědoma, že dítě za nic nemůže. Když její sestra dostala výplatu, vzala Ivanu na nákup nějakého dětského oblečení. Když viděla ty malé věcičky, začala se hrozně těšit, i když si vůbec nedovedla představit, jaké to bude být maminkou, vždyť je ještě sama dítě a není tomu tak dávno, co si hrávala s panenkami.
Blížil se termín porodu a Ivana tajně doufala, že se Patrik ozve. Když se Ivaně narodil syn, byla šťastná, že je zdravý a najednou se vše změnilo. Všechnu lásku a péči věnovala jen jemu. Doma jí se synem pomáhala maminka a sestra, sama by to totiž nezvládla. Když bylo malému Lukáškovi půl roku, rozhodla se, že si dodělá školu, protože věděla, že maminka a sestra ji věčně živit nemohou, a že bez školy by nebyla nic.

Studium zdárně dokončila a malý Lukášek oslavil čtyři roky. Celé čtyři roky neměla na kluky ani na žádné koníčky čas, když přišla ze školy, celé odpoledne až do večera se věnovala Lukáškovi, bylo to pro ni opravdu těžké období. Brzy si našla práci sekretářky a začalo se jí dařit. Konečně si mohla koupit nějaké pěkné oblečení, zajít ke kadeřnici, koupit malému Lukáškovi nové hračky. Konečně začala žít. Ještě dva roky žila u maminky a pilně si střádala peníze. Dvakrát týdně ještě chodila na brigády. Pak si našla byt. Sice pronájem, ale vidina, že budou mít s Lukáškem celý byt pro sebe, pro ni byla zatím jen snem, který se teď stal skutečností. Brzy se do nového bytu nastěhovala. Lukáškovi pořídila krásný nový pokojík a postupně kupovala, co je potřeba. Jednou, když šla nakoupit, posadila malého Lukáška do vozíku jako vždycky. Když jela vrátit vozík, tak zjistila, že mince nejde vyndat, mačkala tlačítko a najednou k ní zezadu přistoupil muž a říká jí: "Já Vám pomůžu, mně to tu taky občas blbne,"  zůstala stát jak opařená.
Byl to Patrik, Lukáškovo táta. Patrik Ivanu nepoznal, ale ona jeho ano. Když se probrala, řekla jen: " Patriku..."  On se na ni chvíli díval, pak se podíval na Lukáška a nevěděl, co má dělat. Ivana čekala, že odejde, ale neodešel. Doprovodil je až do bytu, Ivaně vzal tašku, ale celou cestu mlčel. Jen před domem řekl: " Tak tady bydlíte? "  Ivana odpověděla a rozloučila se s tím, že Patrika už nejspíš nikdy neuvidí. Doma si říkala, jaký je z Patrika hezký muž a celý večer na něj myslela. Druhý den byl jako každý jiný, cestou z práce vyzvedla Lukáška v družině, nakoupila a šla domů. Doma poklidila, udělala s Lukáškem úkoly a vařila večeři. Vtom zazvonil zvonek. Ivana netušila, kdo to může být a se zástěrkou kolem pasu šla otevřít. Byl tam Patrik. "Celou noc a celý den jsem na Vás myslel, promiň mi to, byl jsem mladej pitomej kluk. "  Ivana stála jak opařená a pak ho pustila dál. Patrik Lukáškovi koupil velké nákladní auto a Ivaně kytku. Nabídla Patrikovi večeři a ten neodmítl. Po večeři se šel Lukášek vykoupat a šel si ještě hrát do pokojíku.
" Myslel jsem, že tu nebydlíš sama, máš to tu hezké."  Ivana mu vyprávěla, jak to bylo těžké, ale že si nakonec dodělala školu a přes rok šetřila a měla k práci ještě brigádu, aby mohla žít sama s Lukáškem. Patrik chvíli mlčel a pak řekl, že si nikdy neodpustí, že zbaběle utekl a že by chtěl vše napravit, pokud to ještě jde.
Ivana na Patrika nikdy nezapomněla a i přesto, že ji v tom tenkrát nechal samotnou, tak mu odpustila. Lukášek byl rád, že k nim chodí takový hodný pán, který si s ním hraje a pomáhá mu s úkoly.

Po čase se z Ivany a Patrika stali milenci. Prožívali nádherný vztah. Patrik chtěl, aby se k němu Ivana s Lukáškem odstěhovala, měl velký byt a byl v něm úplně sám. Ivana dlouho váhala, jestli opustit něco, co sama vybudovala, ale její byt byl pro tři opravdu malý a tak se nakonec odstěhovala. Lukášek začal časem říkat Patrikovi táto, ale oba usoudili, že zatím není vhodné mu říkat pravdu, že by to nepochopil.

Z Patrika byl zcela jiný muž, než jakého ho Ivana znala, aby také ne, už mu nebylo osmnáct, ale sedmadvacet let. Po nějakém čase Patrik navrhl, aby konečně řekli oběma rodinám pravdu a vzali se. Ivana váhala, ale nakonec souhlasila. Za pár měsíců byla svatba, která byla nádherná. Na svatební cestu letěli k moři. Malý Lukášek byl šťastný, moře viděl jen z obrázků. Večer po večeři si řekli, že by Lukášek měl znát pravdu. Bylo to těžké vysvětlování, ale Lukášek byl rád, že Patrik je jeho táta, sice se ptal, proč za mámou nepřišel dřív, ale i to mu bylo vysvětleno.

Dovolená byla krásná. Domů si přivezli spousty fotek, suvenýrů a krásných vzpomínek. A jeden suvenýr o sobě dal vědět až za několik týdnů. Ivana byla těhotná. Nemohla tomu uvěřit a chvíli měla strach, co na to řekne Patrik. Když se Patrik zprávu o miminku dozvěděl, chvíli koukal, jako by tomu nemohl uvěřit, ale pak se usmál, objal Ivanu a řekl, že je moc šťastný. Za týden byla Ivana objednaná k lékaři, ale bohužel ho musela vyhledat dříve, protože začala krvácet, uklidňovala se, že to nic nebude, celou cestu v autě brečela a Patrik ji jednou rukou pořád hladil po tváři a po ruce a říkal jí, ať nebrečí, že to bude dobrý. Dobrý to nebylo, když nastoupila do auta, řekla Patrikovi, že je to potrat a že musí do nemocnice. Patrik ji obejmul a řekl, že je mu to líto. V nemocnici jí tiskl ruku a řekl jí, že to zkusí znovu, že to bude dobré. Když se Ivana probrala z narkózy, zapnula telefon a byla tam zpráva od Patrika: " Je mi to moc líto, miláčku, ale svět nekončí, pokusíme se o jiné miminko, moc Tě miluji a moc si Tě vážím."  Ivana začala brečet.

Druhý den už čekala sbalená na příchod Patrika. Když někdo zaklepal na dveře, běžela je otevřít a hned Patrika s pláčem obejmula. Byla slabá a unavená a moc se těšila domů. Patrik ji celou cestu domů držel za ruku. Oba mlčeli, neměli co říci. Doma ji uložil do postele. Vyzvedl Lukáška u babičky a připravil večeři. Za malou chvíli přinesl Ivaně na talířku míchaná vajíčka s pažitkou, rajčaty a rohlíkem. Ivana snědla jen trochu. Po týdnu šla Ivana do práce, až tam trochu zapomněla. Po čase už se s tím nějak srovnala, i když si pořád říkala, že nechápe, proč se to stalo a sama sobě to vyčítala.

Za čas se s Patrikem znovu pokoušeli o miminko, ale marně. Když jejich snažení trvalo rok a bez úspěchu, šli k doktorovi a oba podstoupili nejrůznější vyšetření. Oba byli v pořádku, ale miminko ne a ne přijít. Přemýšleli i o umělém oplodnění, ale pak si řekli, že jim vlastně stačí Lukáš, a že už to řešit nebudou. Po dlouhých čtyřech letech Ivana stála jako opařená, když jí lékař oznámil, že je těhotná, a to už deset týdnů. Patrik byl také překvapený, ale nesmírně šťastný. Hrozně se těšil, až bude u porodu a až si to malé poprvé pochová. U porodu nakonec být nemohl, protože došlo na císařský řez, ale mohl být u vyšetřování a vážení děťátka. Narodila se jim krásná a zdravá, skoro čtyřkilová holčička, která dostala jméno Nelinka.

Když Patrik přivezl obě holky domů, byl šťastný. Všichni byli šťastní a časem si prý pořídí ještě třetí dítko.