Měla jsem všechno - dvě kamarádky, bezvadného kluka, nerozlučnou partu v duši klid a pohodu... Nikdy, ale nikdy, bych nevěřila, že během půlroku se ze mě stane zdepkařená troska... nejdřív jsem přišla o kamarádku, poté o kluka...poté se rozpadla celá parta a já se upla na zbylou kamarádku...
Byly jsme nerozlučné... s ní jsem zapomněla, jak moc mě srdíčko bolí a pro ni bych položila život... ale pak si našla další kamarádku, která začala chodit s mým bývalým a já se na to musela dívat...
Neřešila jsem to a dál se starala o kamí, kterou jsem tak milovala... měla velké trápení, též s přítelem a já byla pokaždé s ní... Chtěla se několikrát zabít a já pokaždé stála při ní... v horku, v děšti šla jsem s ní kamkoliv... poté se ale něco šíleně zvrtlo a kvůli úplné hlouposti mi řekla, že mě už nikdy nechce vidět... Kvůli ní jsem vše zahodila a když jsem přišla o ni nezbylo mi nic... vůbec nic.
A tak tu sedím, čekám a doufám, že dokážu začít znova... zapomenout na všechny, které jsem tak strašně moc milovala. Protože to takhle nejde... co tímhle chci říct ??
Važte si lidí okolo sebe!! Protože nikdy nevíte jak dlouho s nimi budete! Nikdy nevíte, kdy o ně přijdete... protože všechno jednou skončí a jestli má něco nového začít... tak s čistým svědomím a ne s brekem jako já...!!
Hodně toho lituji... Toho, že jsem špatná kamarádka, špatná přítelkyně... protože jinak bychom spolu zůstali... ale je to pryč, a já musím začít znova...
Vím, že jsou horší věci... vím to, ale pro mě je teď nejhorší tohle... nemám už nikoho, rodina na mě kašle a já jsem moc mladá na to, abych to zvládla... ale snažím se, bojuju o nový začátek, i když vím, že ten taky jednou skončí...
Autor: Martullkka