Výlet autem

Psal se rok 1989 a já jsem trávil dovolenou v SFRJ v městečku Gradac v hotelu Labineca. Počasí bylo celou dobu nádherně slunečné a jelikož mám rád auta, zapůjčil jsem si na jeden den auto a vypravil se brzy ráno na výlet do Dubrovníku.

Den v Dubrovníku jsem si pěkně užil procházkami starým městem i výjezdem lanovkou nahoru nad město s jedinečným výhledem na celé město i okolí. Až pozdě odpoledne jsem se vrátil k zaparkovanému autu a vyrazil zpět směrem k městečku Gradac. Byl jsem přibližně deset kilometrů před cílem, když jsem zastavil s autem na jednom z mála odpočívadel, jelikož jsem si chtěl nafotit okolí a právě probíhající západ slunce.

Snímky jsem měl hotovy a chtěl jsem pokračovat v cestě, ale nepodařilo se mi nastartovat auto a tak jsem se začal pokoušet zjistit, kde je závada. Vypadalo to na doslouženou autobaterii a tak jsem zvažoval, zda se vydat ty zbývající kilometry zpět na hotel pěšky či autostopem. Jen tak jsem tam tenkrát bezradně postával a přešlapoval, když kolem projíždělo po delší době konečně první auto a tak jsem na něj mávl a řidič zastavil a zeptal se, jestli mi může nějak pomoci.

Řekl jsem mu, že jsem si zapůjčil auto, ale autobaterie že zřejmě dosloužila a nemůžu nastartovat. Neznámý měl naštěstí v kufru auta startovací kabely a tak jsme zkusili, zda se autobaterie ještě chytne a na první pokus se to podařilo a já nastartoval. Neznámý řidič za pomoc nic nežádal a tak jsme se rozloučili a já pozdě večer dojel konečně na hotel.

Další týden jsem jej náhodou potkal v recepci hotelu a tak jsem jej pozval alespoň jako poděkování za pomoc na silnici na oběd do hotelové restaurace. S neznámým jsme se stali přáteli a já u oběda, který mne nakonec nenechal ani zaplatit, zjistil, že se jedná o generálního ředitele hotelů Jadran pana Rade M. a mezi tyto hotely patří i hotel Labineca, v kterém jsem byl ubytován.

Do Gradacu jsem od té doby začal jezdit pravidelně a několikrát jsme podnikli i nějaký ten společný výlet lodí. Přál bych si, aby takových skvělých lidí bylo co nejvíce...