Diabetes mellitus, česky úplavice cukrová nebo lidově „cukrovka“ je jednoduše řečeno nedostatek hormonu inzulinu, který umožňuje přeměnu krevní glukózy na zásobní látky. Určitá hladina cukrů v krvi je přitom pro život nezbytná – glukóza totiž představuje „palivo“ pro všechny buňky těla. Pokud je však dlouhodobě nadměrně vysoká, představuje vážné nebezpeční pro lidské zdraví.
Hrozí nám nová epidemie?
Cukrovka se rozlišuje na dva základní typy. Cukrovka typu I. bývá označován jako cukrovka vrozená (projevit se ovšem může v kterémkoliv věku) a spočívá v nedostatečné činnosti slinivky, která způsobuje nedostatek inzulinu. Cukrovka II. typu, někdy označovaná jako „stařecká“, spočívá v tzv. relativním nedostatku inzulinu – slinivka jej produkuje dostatek, tkáně jsou však vůči tomuto hormonu rezistentní a hladina glukózy v krvi se zvyšuje. Hlavními rizikovými faktory vzniku této choroby jsou přitom přejídání, nevhodné složení stravy, nedostatek pohybu, obezita a také dědičné faktory.Právě diabetes II. typu přitom patří mezi civilizační choroby a jeho výskyt stoupá takovým tempem, že se hovoří o epidemii. V současnosti je v naší republice asi 850 000 diagnostikovaných diabetiků, přičemž lékaři odhadují, že minimálně dalších 400 000 lidí o své nemoci ještě neví.
Trocha sladké historie
O cukrovce se mluvilo již ve starověkém Egyptě, Indii a Číně. Za první písemnou zprávu o této nemoci, jež se vyznačuje především častým močením, je považována zmínka v tzv. Erbesově papyru z období kolem roku 1600 př. Kr. V 6. století před Kristem byl v Indii sepsán spis Suskruta – Sambita, kde je cukrovka podrobně popsána pod názvem „madhremeda“, neboli „medová moč“. Cukrovku znal i Hippokrates, který již přikládal velký význam dietetickému léčení. Samotné pojmenování „diabetes“ pak pochází z 1. století př. Kr. a vychází přitom ze slova „diabano“, neboli „procházím“ (slovo „mellitus“, neboli „medový“, přibylo až v 17. století.V minulosti se cukrovka léčila hlavně hladovkou, což bylo pro většinu nemocných smrtelné. V roce 1869 objevil německý patolog Langerhans při histologickém výzkumu slinivky ostrůvky zvláštních buněk, které byly podle něj později nazvány. Ale až v roce 1920 se podařilo kanadským lékařům F.G. Bantingovi, Ch. H. Bestovi a J. MacLeodovi z těchto buněk podařilo izolovat hormon inzulin, tehdy ještě nazývaný „izletin“. Záhy jej začali zkoušet na nemocných, kterým okamžitě přinesl ohromnou úlevu. O tři roky později za tento objev obdrželi Nobelovu cenu.
Neviditelné nebezpečí
Ačkoliv je diabetes stále předmětem mnoha výzkumů, medicína jej dodnes neumí vyléčit, ale pouze kompenzovat. Ke kompenzaci se přitom v lehkých případech používá jen dieta, Když nestačí, přidávají se léky a nakonec i inzulin. Přísná dieta ovšem vždy zůstává nerozlučným průvodcem každého diabetika.Důsledná kompenzace, čili udržování hladiny krevního cukru v přijatelné výši, je přitom životně důležitá. Vysoká dlouhodobá koncentrace krevní glukózy totiž může způsobit nevratné poškození důležitých orgánů – srdečně cévního systému, nervové soustavy, očí, ledvin atd.
Kde hledat pomocnou ruku?
Jak už jsem řekl, lékař může nemocnému pouze předepsat medikamenty a občas poradit, na zvládání nemoci je pak každý pacient sám. Proto byla v roce 1990 založena pacientská organizace s názvem Svaz diabetiků České republiky, která se spolu s odborníky snaží diabetikům pomoci s jejich nelehkým údělem. V současnosti působí na různých místech republiky celkem 130 územních organizací, které s pomocí státních dotací a sponzorských darů pořádají řadu různých akcí, kde se diabetici učí, jak nejlépe s touto chorobou žít. Pořádají pro ně nejen různé přednášky a kurzy, ale také rekondiční plavání, cvičení, ale také edukačně preventivní, neboli rekondiční pobyty.Svaz diabetiků rovněž spolupracuje s výrobci diabetických potravin, kompenzačních pomůcek, ale i se zdravotními pojišťovnami, kdy například jedná za co nejvyšší úhrady zdravotních pomůcek. I proto bychom uvítali, kdyby do naší organizace našlo cestu více nemocných i jejich rodinných příslušníků než doposud, abychom se stali hlasem, který nebude možné přehlížet.
Čtěte také článek o předcházení cukrovky:
CUKROVKA - DIABETES MELLITUS
Autor: Jaroslav Pulchart
Předseda Pražské rady Svazu diabetiků ČR