Život s flaškou

Před dvěma roky jsem poznala chlapa, který mi změnil život. Bohužel ne tak, jak bych si přála... Od šestnácti let jsem měla vztah s jedním fajn klukem. Byl tedy o 12 let starší než já, ale nakonec to naši překousli a měli ho dokonce i rádi. Jezdila jsem k němu domů skoro každý víkend, tam jsme chodili s přáteli do hospůdky, opravovali auta, účastnili se různých zábav... Prostě to bylo fajn, vztah jsme měli pěknej, tak jakýpak copak?

Když v týdnu chodil u nás do práce, do lesa, večer jsme občas zašli do jedné malebné hospody s ostatníma klukama na pivko. Sedávali jsme ke stolu, kde byli další chlapi od nás z města. Znala jsem asi jen dva z nich, takovýho fajn dědulu, co jezdí s takovým strojem, říká se tomu ještěrka. Toho mladšího jsem každé ráno potkávala, když jsem šla na autobus, on čekal, až ho chlapi odvezou do práce.

Právě s timhle chlápkem jsem se jeden večer zakecala, nabídl mi cigaretku... Mezi náma seděl můj přítel, my si povídali spolu a on mlčel, možná už něco tušil... Skamarádila jsem se s tím chlápkem, každý ráno jsme se stále potkávali, prohodili spolu pár slov... Pak mi jednou ráno řekl, ať přijdu večer do hospody, klidně sama. Tak jsem se pěkně vyfešákovala a večer jsem vyrazila. Dávali jsme si spolu pivko, samozřejmě jsem byla zvaná. Popíjeli jsme, kouřili a pak mi nabídl, jestli bych nešla k němu na kafe. Souhlasila jsem a předem věděla, jak to dopadne... Taky to tak dopadlo, když jsem odcházela domů, byla jsem zamilovaná a zároveň mi bylo špatně z toho, že jsem právě podvedla fajn kluka.

Než jsem došla domů, pozvracela jsem se. V posteli, s horkým čajem, jsem se zapřísáhla, že tohohle svého milence nechám být, podvědomě jsem tušila, že by to dobře nedopadlo. Pak mi ale přišla krásná zpráva, že je do mě zamilovanej a další sladký řečičky... Nevěděla jsem, že takhle oblboval každou holku, mladou nebo starší, bylo mu to jedno. Usmívala jsem se snad i ve spánku...

Takhle můj dvojí život trval pár týdnů. Přítel se s prací mezitím přesunul jinam, v týdnu už se mnou nebyl, tak jsem chodila do hospody s milencem, o víkendu jezdila s přítelem k němu domů. Šla mi z toho už hlava kolem, bývalo mi špatně a pořád mě bolela hlava... Prostě psychika zapracovala. Nakonec se na to přišlo... Hrálo  se nějaký fotbalový utkání, já jsem vtáhla přítele do nonstopu pod záminkou, že se chci dívat na fotbal. Přitom jsem věděla, že tam můj druhý milý přijde taky. Netrvalo to ani deset minut po našem příchodu a už tam byl. Nabídla jsem mu, aby si sedl k nám  a koukali jsme na fotbal, kecali, pili pivko... Pak šel přítel na záchod a my se konečně políbili... Bylo mi špatně z nás obou. Ten večer jsem to všechno řekla svýmu klukovi. Povídal, že pokud s tím okamžitě přestanu, tak mi odpustí a budem spolu dál. Slibovala jsem mu to, i když jsem věděla, že slibuju nemožné... Samozřejmě jsem s tím nepřestala. Pak jsem mu napsala, ať už za mnou nejezdí, že je konec. To se nelíbilo ani našim, odešla jsem proto z baráku rovnou do 2+1 k milencovi. Opravdu jsem si myslela, že bychom mohli žít šťastně až do smrti, i když od něj jeho bývalá s dcerou odešla kvůli chlastu, já jsem si asi myslela, že kvůli mě přestane. Ale bylo to od deseti k pěti... Když šel z práce, ani se za mnou nezastavil doma a hned hnal do knajpy, pak jen napsal SMS, že můžu přijít za ním, pokud chci.

Já byla pořád zamilovaná, tak jsem šla, protože jsem chtěla být s ním, ne sama doma. Dávala jsem si pivko, občas panáčka, někdy jsem tam byla s ním až do rána, to pak bylo ve škole veselo... Někdy jsem na něj ale čekala až do rána, občas jsem slyšela, že ho doprovází nějaká lepá děva, vždycky se vymluvil, že to byla kamarádka a moje slzy ignoroval. Začali jsme se strašně hádat a já začala chodit do jiné hospody se svou nejlepší kamarádkou a utápěla jsem žal v pivu.

Dodnes ho proklínám, že se mu skoro povedlo stáhnout mě sebou do pekla.  Pak jsem poznala partu mužů, kteří u nás dělali sezonní práci na stavbě. Jeden se mi moc zalíbil a i já jemu, poznala jsem to na něm. Bylo na něm vidět, že to neni žádnej opilec, ale normální chlap. Chodil ale do tý samý hospody, co můj nynější, tak jsem tam začla chodit taky. Pak jsem si  k nim s kámoškou jednou přisedla a skamarádila jsem se hned se třema z nich... Dvoum bylo kolem třiceti, jednomu přes čtyřicet. S tím klukem, kterej se mi tak líbil, jsem pak začla chodit místo do hospody na procházky... Bylo to úžasné a já jsem byla znovu zamilovaná... Ale nacházeli jsme k sobě cestu dlouhé 4 měsíce, po létě odjeli dělat jinam a já zůstala sama. Tolikrát mi nabízel, ať si sbalím věci, že pro mě okamžitě dojede a odveze si mě...

Ale já byla zbabělá odjet z rodného města, tak jsem dál trpěla po boku alkoholika. Až jednou, když jsem se s ním tak krutě pohádala, kvůli tomu, že chlast je pro něj přednější, že honí ženský jak nějakej seladon, tak jsem mu řekla, že ho už dlouho nemiluju, ale že mé srdce patří jinému. Sbalila jsem si věci a i přes prosby, výhružky a kdoví co ještě, jsem odešla ke kamarádce. Zavolala jsem svému princovi a on si pro mě skutečně dojel... Byl to čtvrtek, 11. prosince....

Odjeli jsme k němu, cestou si nakoupili mňamky, vínko a džus na pěknej večer. A opravdu to byl moc krásnej večer... Byla jsem u něj na víkend, pak jsem musela zpátky, jelikož jsem musela dodělat posledních pár týdnů školy... Ale měla jsem mizerný prospěch, to proto, že jsem tolikrát chyběla, vyspávala opici nebo jsem neměla čas na učení. Těch posledních pár týdnů jsem se do toho ale opřela a nakonec jsem úspěšně a dokonce se skvělýma známkama absolvovala školu... A k předávání výučních listů jsem šla s mini mini bříškem...

Čekala jsem totiž miminko... Mezitím zemřel ten čtyřicetiletý muž, co dělal s mým miláčkem na stavbě... Je to 3 měsíce, co máme krásnou a hodnou holčičku. Můj přítel je úžasný, plánujem svatbu a když už si občas vzpomenu na minulost, děkuji svému broučkovi a Bohu, že jsem se dokázala vysekat z bludného kruhu, který alkohol představuje... Proto bych chtěla radit všem, ať si nic nezačínají s alkoholikama... Alkoholik jen tak nepřestane a láska pro něj nic moc neznamená....