Život s letáky

Na mnoha poštovních schránkách je upozornění Nevkládejte letáky, ale já na ně nedám dopustit. Chodí nám jich každý týden plno, ostatně schránku  máme hodně velkou. Pro mého manžela jsou nejatraktivnější ty, které se týkají dvou obchodních domů, které jsou v našem malé městečku. Stojí vedle sebe a navzájem si konkurují.

První leták dorazí hned v pondělí ráno a to je ta pravá chvíle pro mého manžela a barevné zvýrazňovače. Dopoledne tráví kroužkováním zajímavých slev. Zpravidla se týkají i výrobků, které vůbec nepotřebujeme.

Ve středu dorazí letáky z konkurenčního domu a rituál se opakuje a nastává vzájemné porovnávání cen. A potom nastane ta pravá chvíle, manžel vyráží s letáky v ruce do boje. Zeptá se, co mi chybí v kuchyni, ale pokud požadovaná surovina není právě v akci, mám smůlu, dovím se, ať počkám, že to určitě co nevidět zlevní. V tom případě si to tajně koupím sama třeba u Vietnamců ve večerce.

V obchoďáku vydrží i tři hodiny, nejen že zkontroluje, jestli souhlasí ceny s letáky, ale funguje jako poradce tápajícím seniorům. To samé se opakuje i v pátek a tak mám čas a hlavně klid na své koníčky, třeba klikačku na CHŽ.

Sama obchoďáky ráda nemám, vadí mi množství lidí a neosobní vztah k prodavačům, tak mi tento stav plně vyhovuje a taky jsme v důchodu a je na to čas. Jen se nemůžeme dohodnout, jestli jsme ušetřili nebo naopak nakoupili něco, co vůbec nepotřebujeme.

Letáky mají z mého pohledu dvě výhody, první je,  že kdo si hraje , nezlobí a snad proto jsme spolu vydrželi už 42 let. Druhou výhodou je nynější příznivá cena papíru ve Sběrných surovinách, za rok je těch letáků několik kilogramů.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10