Historie zmrzliny je pestrá, než však lidé přišli na to, jak vyrobit dobrou zmrzlinu, trvalo jim to ještě několik staletí. Vůbec první psaná zmínka o výrobě zmrzliny je z dob starověku, přesně 3000 let před naším letopočtem z oblasti dnešní Číny.

Možná právě odtud, o mnoho staletí později, si přivezl Marco Polo recept na smetanovou zmrzlinu, z níž se stala dnešní proslulá italská zmrzlina. Takovýchto zajímavostí zažila od svého počátku zmrzlina ještě několik, avšak obliba této zmražené pochoutky stoupla až v 19. století. Právě z této doby pochází i citát, ve kterém se říká, že „udělat dobrou zmrzlinu je věda, toť nejtěžší z cukrářského řemesla.“

Dnes má každá země svou oblíbenou chuť a typ výroby zmrzliny. A jaký je český recept na tuto pochoutku? Říká se jí litá výroba nebo chcete-li metoda. Výhoda této převážně české metody tkví v tom, že se do zmrzliny dostane více surovin (ovoce, smetana, jogurt apod.), a tudíž je její chuť plnější, než u modernější extruzní metody, díky níž jsou na oplátku zmrzliny našlehanější a jemnější.

A která z těchto dvou metod je lepší? Na tom bychom se asi neshodly, a proto se budu řídit heslem „Proti gustu žádný dišputát.“

Paradoxně nejvíce zmrzliny v Evropě jedí severské národy. Češi sice nejedí tolik zmrzliny jako jiné země, zato jsou věrní a nedají dopustit na tradiční české značky. Tvarohové a smetanové zmrzliny mají Češi nejraději.