Pro někoho příjemná závislost, pro jiného záchrana svěžího dechu. Žvýkačku znali v nejrůznějších podobách již ve starém Řecku!

Tehdy ovšem nehýřila barvami ani chutí a už vůbec se z ní nedaly dělat bubliny. Žvýkala se především v podobě pryskyřice a šťávy z gumovníku.

Kouzla pro zdraví

Později si lidé začali lámat hlavu, jak „pochutinu“ vylepšit. Přidáním včelího vosku do tuhé pryskyřice tak spatřily světlo světa (či spíš přítmí ústní dutiny) první domácí žvýkačky.
Dnes se klasická pryskyřice nahrazuje umělou, případně se používají směsi obou. Aby se nám žvýkalo pohodlně, přidávají se změkčovadla a kvůli chuti také sladidla -  v posledních letech náhradní.

Kromě chuťového požitku ale žvýkání působí dobře také na naše zdraví. Ve třicátých letech dvacátého století například američtí vědci objevili, že „používání“ žvýkací gumy pomáhá uvolňovat svalstvo, což přispívá ke snižování některých projevů stresu.
Řada psychologů také tvrdí, že žvýkání zlepšuje paměť a soustředění. Vysvětlení? Při žvýkání se zvyšuje – mimo jiné – činnost srdečních svalů a zvětšuje se objem kyslíku v krevním oběhu – zároveň s frekvencí úderů srdce.
„Žvejky“ také podporují urychlení činnosti střev – doporučuje se žvýkat alespoň 3x denně 15 minut.

A navíc – žvýkačky bez cukru dokáží chránit zuby před zubním kazem. Sklovina se obnovuje a žvýkání podporuje produkci slin, které neutralizují kyselé prostředí v ústech a pomáhají tak náš chrup chránit před škodlivými bakteriemi.

Víte, že …

První žvýkačka s příchutí se jmenovala Back Jack ? Po ní pak přišla Tutti-Frutti.

Stroj na výrobu žvýkaček si v roce 1871 nechal patentovat Thomas Adams.

Žvýkačky byly prvním zbožím, které se v New Yorku (v roce 1888) začalo prodávat také v automatech.



Zdroj: časopis SVĚT ŽENY 8/2008  – časopis, který poradí, pomůže a potěší