V minulém článku Za Andělem Páně na Kašperk jsem zmínila, že okolí Kašperských Hor nabízí několik vycházkových okruhů. Byla by proto škoda nepodívat se i na další z nich.

Výlet zahájíme opět  v Kašperských Horách na náměstí s kostelem sv. Markéty a renesanční, barokně upravenou radnicí.

Na rozcestníku si vybereme značku naučné stezky s názvem CESTOU ZLATOKOPŮ. Kromě ní nás budou provázet i speciální značky tohoto okruhu - zkřížená kladívka. Náměstí opustíme společně s červenou turistickou značkou a kolem dalšího z kašperskohorských kostelů - poutního kostela Panny Marie Sněžné a kaple Panny Marie Klatovské klesáme do údolí Zlatého potoka (nazývaného též Amálino údolí).

Tudy  ve 14. století vedla tzv. Zlatá stezka spojující bavorský Pasov a Kašperské Hory. Obchodníci přiváželi do Čech sůl, drahé látky, sukno, víno, koření, jižní ovoce. Naopak se vyváželo obilí, slad, med, kůže, vlna, chmel, vejce,  ryby...


Přicházíme k čistírně odpadních vod a panel NS nás upozorňuje na první z památek na dolování, kterou zde můžeme spatřit - dědičnou štolu sv. Jana. Nacházela se v hloubce zhruba 40 m a sloužila mj. k odvodnění dolů. Teď už víme, po čem se dívat a v okolních svazích podél naší další cesty nacházíme ústí bývalých štol či jámy - tzv. pinky - jimiž horníci sledovali zlatonosné žíly.

Od rozcestí Zlatý potok se nabízí dvě možnosti jak pokračovat: náročnější trasa vede strmě do lesa a na vyhlídku, pohodlnější pak podle potoka. Obě trasy se posléze spojí.

 
Vzhledem k tomu, že poprchává, na rozhlížení z vyhlídky je mlha a kameny dost kloužou, volíme trasu podle potoka a myslím, že jsme neprohloupili. I zde míjíme památky na důlní činnost, zabezpečená ústí štol a tzv. sejpy - pozůstatky po rýžování zlata. Na potoce jsou i zajímavé kamenné přehrady a informační tabule nás upozorňuje na místo, kde stávala továrna na dřevěný drát a zápalky.

Na konci údolí, to už se obě trasy spojily, se cesta mírně zvedne, aby obešla oplocený pozemek s nenápadnou budovou. Jedná se ale o objekt velkého významu - v bývalé štole Kristýna se nachází seismická stanice, která se řadí k nejúspěšnějším na světě. Byla vybudována r. 1960 Geofyzikálním ústavem Čs. akademie věd. Ve štole jsou umístěny přístroje registrující seismické vlny ve velmi širokém rozsahu frekvencí. A nejde jen o zemětřesení, do roku 1982 využívala stanici i armáda, monitorující tímto způsobem pokusné jaderné výbuchy na opačné straně zeměkoule.

Pěšina nás vyvede na silnici, po níž sestoupíme k rozcestníku Mlýn na rybníce. V tuto chvíli si můžeme udělat odbočku z naučné stezky a podívat se na další zdejší raritu - chov bizonů. Tato zvířata se vyskytují na rozlehlých pastvinách protějších svahů. Vydejte se tedy jižním směrem, přes Zlatý potok po silnici vzhůru směrem na obec Červená. Asi po půl kilometru, u kapličky - viz foto - pak odbočte doprava, výběhy, kde se bizoni vyskytují, poznáte podle bytelných plotů. Ze zdejšího chovu pochází i páreček bizonů, se kterými jsme se potkali při výletu na Monínec (článek Monínec zveřejněný 14.10.)

Od bizonů se vrátíme k rozcestníku Mlýn na rybníce a pokračujeme po naučné stezce ke štole Naděje. Je poslední, nejmladší ze štol v okolí Kašperských Hor, byla do Suchého vrchu ražena prospektory česko-kanadské firmy od roku 1989 v rámci geologického průzkumu v reakci na zvyšování ceny zlata ve světě. Obnova těžby by znamenala výrazný zásah do krajiny, vybudování příjezdových cest a závodu na zpracování rudy, úložiště hlušiny atd. Úsilím správy města a ekologických hnutí byly práce zastaveny a tento krásný kout Šumavy tak zůstane - zatím - zachován.

 

Stezka se stočí zalesněným kopcem a v jeho vrcholových partiích se vrací do Kašperských Hor. Cestou si všimneme zajímavého úkazu, jak poddolované svahy pomalinku ujíždí, stromy rostou prohnutě - do tvaru luku - viz přiložené foto. Tento "opilý les" je snadným ukazatelem nestability podloží, pokud se s ním někde setkáte, rozhodně si v takovém místě parcelu nepořizujte :-)

 

I s odbočkou k bizonům jsme ušli zhruba 10 km.

Doporučená mapa: KČT-65-Šumava