Jak manžel přestal kouřit

S manželem jsem se seznámila na pracovišti jednoho jihomoravského cukrovaru, když mně bylo 17 let. V tomto cukrovaru jsem pracovala jako telefonistka a v době kampaně pak jako laborantka.  Manžel zde pracoval jako provozní technik,  nastoupil po ukončení dvouleté základní vojenské služby, jelikož to byl nejbližší cukrovar od jeho bydliště.

Od prvého seznámení jsem věděla, že je kuřák, ale mně to nevadilo a ve svých 21 letech jsme si řekli ANO, pro společnou cestu životem. Bydleli jsme v podnájmu v místě mého rodiště do roku 1967, kdy byl zrušen provoz cukrovaru a manžel byl přeložen v rámci podniku do závodu u Brna. Tento závod jako jediný mohl nabídnout ubytování, které bylo podmínkou manželova nástupu, jelikož naše rodina měla již tři děti – dvě dcery a syna. I když výdělky v té době nebyly nijak závratné,  manžel stále kouřil cigarety Mars, kde krabička o 20 kusech stála 4,- koruny. Tolerovala jsem mu to, ale doma nesměl kouřit kvůli malým dětem.  Finančně to někdy v měsíci nevycházelo, což poznal na jednoduché stravě, kouření se nechtěl vzdát a muselo se šáhnout na úspory z kampaně, kdy byly větší výplaty. Byla jsem trpělivá a věřila, že ho tato neřest někdy přejde. To jsem ještě nevěděla, že to bude až v roce 2008, po 45letém společném manželství.

Cukrovar u Brna byl také zrušen a my definitivně ukončili naše putování za prací na severní Moravě v cukrovaru, který byl také zrušen, ale stále zde bydlíme v třípokojovém bytě. Posledních pět let do starobního důchodu, manžel pracoval v masném průmyslu v Olomouci a i tento masokombinát byl zrušen.

Manžel stále kouřil své oblíbené marsky a hlavně v době kampaně měl větší spotřebu. Tímto se uklidňoval v práci, kde byla stále složitější a náročnější práce s kampaňovými pracovníky a poruchami v provozu. Po nástupu do masokombinátu v Olomouci jsem pevně věřila, že kouření omezí nebo dokonce ukončí. Myslela jsem, že když musí z bydliště odjíždět v pět hodin autobusem na vlak a pak ještě jednou autobusem k závodu, kde je zakázáno kouřit, nemá tolik volného času na cigaretu. Je však pravdou, že o nějakou cigaretu to bylo méně, ale zdálo se mně, že si to vynahrazuje doma. Zde musel  chodit kouřit na chodbu nebo ven na dvorek, ale ani to mu nevadilo.

Zásadní zlom nastal po odchodu z práce do starobního důchodu. Cigarety se stále zdražovaly, aby se nenudil, děcka mu koupily počítač a instalovaly satelit. Podstatné však bylo, že se u manžela projevovaly potíže pohybového ústrojí a s tím i spojené lékařské vyšetření a každoroční lázeňský pobyt. V tomto období přešel na cigarety Viceroy, které byly nejlevnější, ale přesto jejich cena převyšovala 20 korun. Snažil se kouřit týdně co nejméně, ale přestat úplně se mu nedařilo. Jakmile měl nutkání na cigaretu, pustil si počítač a dělal různé soutěže na internetu. Toto byl také jeden z důvodu snížení počtu vykouřených cigaret až do doby, kdy mu byla zjištěná cukrovka a byl vzat do péče diabetologické poradny.
 Při první návštěvě této poradny dne 3.12.2008 se ho paní doktorka ptala, zda kouří a pije alkohol. Manžel jí sdělil, že alkohol nepije, ale kouří týdně 10 cigaret, i když v minulosti to bylo i někdy 20 za den. Paní doktorka mu pak na základě lékařských zpráv a jeho špatné pohyblivosti za pomoci dvou francouzských holí, sdělila, že by neměl vůbec kouřit. On jí uvěřil a při příchodu domů všechny cigarety hodil do kamen etážového topení, nechal si pouze jednu krabičku se dvěma cigaretami na památku na tento pro něj historický den.
 Byla jsem z toho šokovaná a zeptala jsem se ho, jak byla doktorka stará, že jí uvěřil to, co já jsem mu říkala celou dobu. Vysvětlil mně to, že doktorka je v důchodovém věku a uvěřil jí proto, že to byla první doktorka, která mu řekla, že v důsledku jeho nemoci nemá kouřit. Všichni ostatní doktoři a doktorky se jenom při vyšetření ptali, zda kouří a kolik cigaret denně. Nikdy nepadlo slovo – PŘESTAT - KOUŘIT. Je pravdou, že udělal dobře nejenom pro své zdraví, ale i peněženku, jelikož cigarety, které naposledy kouřil, již stojí přes 60 korun.  Každoročně den 3.12. má zapsaný v kalendáři jako významný den jeho života, který oslavuje pohlazením upomínkové krabičky.

Co si myslím na závěr, pokud máte doma kuřáka. Nikdy ho nenuťte přestat kouřit, on na to musí přijít vlastním rozumem. Pokuste se ho zabavit tak, aby nemyslel na kouření, třeba společným prohlížením internetu, hraním her, což se mně velice podařilo, návštěvou nekuřáckých přátel, cestováním jakýmkoliv prostředkem včetně jízdního  kola. To, aby přestal dlouholetý kuřák s tímto hazardem o zdraví, musí být také dobrá a pevná vůle samotného kuřáka.  Pokud se toto podaří, pak  uvidíte,  jak  takový  odnaučený kuřák reaguje na cigaretový kouř a vlastní kuřáky, které odsuzuje a v mnoha případech upozorňuje na škodlivost kouření.

Jedním faktem však zůstává, že pokud všichni kuřáci se vzdají své cigarety a všichni pijani se vzdají své skleničky, státní rozpočet bude silně ohrožen, jelikož tyto dvě položky a k tomu benzín, přináší nemalé částky. Tento úbytek by se ani kouzelným prstenem nedal nahradit, aby nedošlo k dalšímu zdražování.