Jízda s kocourem ŤAPEM

Jednoho dne přinesla starší dcera domů maličké rezaté klubíčko, kocourka. Dostal jméno Ťap. Brzy se stal významným členem rodiny. Proč ne, byl miloučký, čistotný a inteligentní. Rád si s námi pohrál a zaskotačil.
Nikdy moc neobtěžoval svým kočičím lysáním.. Když nás někdo navštívil vždy byl na blízku, aby si návštěvy také užil, nebo si našel místečko někde opodál a spokojeně se dal do svého předení. Jak měl dost skotačení s dětmi a nebo když návštěva odešla, usadil se v mé blízkosti, ulehl vedle mě opřen některou svou částí malého kočičího tělíčka a tvrdě usnul. Cítil se u mě v bezpečí a také asi věděl, že jsem z rodiny nejvíc vnitřně neklidná a slabá svým teplem a vrněním mě takto dobíjel.

Nikdy v minulosti jsem neměla potřebu se s kočkami mazlit a hladit je, ale Ťapík si mě získal. Asi to bylo jeho čistotou, tlapičky, čumáček a náprsenku měl bílé, tělíčko a část hlavičky měl rezatou. Jeho místo bylo ve sklepě v kotelně, kde si často s oblibou pohrával s uhlím, které koulel s hromady dolů. Často byl pořádně umouněný jak kominík, ale dokázal se během chvilky dát tak perfektně do pořádku, až jeho bílé části kožichu svítily jak čerstvě padlý sníh. Díky této pečlivosti měl dovoleno vysedávat v obýváku na pohovce, nebo někde v bytě v naší blízkosti.

Ťap, byl výborný chytač myšek a tak s námi jezdil i na chalupu, kde jich bylo plno. Ale asi důležitější důvod byl můj šílený strach z myší.

V té době měla dcera Lenka čerstvý řidičák a na její jízdě byla trochu patrná nervozita a nezkušenost. Pokud jsem řídila já kocourek se vždy usadil v Trabantu na opěradle zadního sedadla, nebo vysedával vzadu na bedýnkách a sledoval cestu, nožná se mi díval na řízení, jako-by se chtěl přiučit. Chvíli sledoval cestu a když se nic nedělo usnul. Asi si byl mojí jízdou jistý. Když řídila dcera zalezl Ťapík pod sedadlo a v cíli při vypnutí motoru vyskočil z auta. Tuto jeho reakci jsme nechápali.
Jednoho dne jsme opět rozhodli, že ho svezeme na chalupu s sebou, aby si pořádně zachytal myšičky a prolezl půdu a já abych se v noci nebála. Jenže ráno doma při odchytu dělal kocour problémy a nechtěl se nechat chytit, několikrát se mu podařilo uskočit. Nakonec, když jsme ho odchytili, dcera Lenka usedla za volant, já držela pevně kocourka na klíně, aby nerušil a vydali jsme se společně na cestu. Ťapovi se moc jízda nelíbila a byl moc neklidný.

Najednou se stalo něco neočekávaného. Kousek za Hradcem mě Ťap ošklivě vytrestal. POMOČIL SE. Byl to hrozný pocit, když mi teplá moč prosakovala po nohách na sedadlo, jako bych se počůrala já, jen s tím rozdílem, že to příšerně páchlo kočičinou. Janina s Lenkou nevěděly jestli se mají řáchat smíchy, nebo držet si nos před smradem. Okno jsme otevřít nemohly bály jsme se, aby nám Ťapík nevyskočil. Ale asi by neutekl, byl stejně vyděšený jako my. Možná se bál, že se budeme zlobit, ale nemohly jsme, neměly jsme na něho doma tolik spěchat.
Jsem pověrčivá, cesta zpět domů a s kočkou v autě by mi určitě přinesla smůlu, tak jsme se cestou stavili u známé, abych se u nich dala trochu do pořádku, snad mi tehdy odpustila příšerný zápach, který po mě v koupelně zůstal. Ťap se po této nešťastné nehodě schoval pod sedadlo a tam vydržel až na chalupu, zbytek cesty se choval klidně, BYL VYČŮRANÝ!! A my byly bohatší o super zážitek!!
Po tomto trapném zážitku byl Ťapík snad ještě víc vděčnější, že jsme mu odpustili tento prohřešek, začal více zpovídat o svých toulkách a námluvách. Z kočičích výprav se téměř vždy vracel jako vítěz, hlavu hrdě vztyčenou, majestátný krok. Nikdy nebyl podrápaný, ale téměř vždy silně unavený. Vyčerpaný nakonec prospal celý den v naší blízkosti. Kdo má rád zvířata ví o čem píši, bylo to kouzelné a dojemné. Když nabral opět sílu,sedl si proti nám a pěkně z očí do očí se dal do vypravovaní svou kočičí řečí, my mu samozřejmě rozuměli.
Jednoho dne nedošel, vracel se z jedné milé námluvy a on zamilovaný spěchal, aby se mohl opět pochlubit se svými milostnými zážitky. Při přebíhání silnice, oslněn světly z projíždějícího auta, ztratil orientaci a …….. Dlouho jsme smutnili a smutníme, byl miláčkem, přítelem a členem rodiny. Na takového přítele se nezapomíná.