Katka

Katka poznala Petra na podzim. Byl mnohem starší, než ona, ale měli stejně staré děti. Katka byla roky rozvedená třicetiletá žena s desetiletým synem Jirkou, Petr měl už 45 let, ale i jeho dcera Verunka nedávno oslavila desáté narozeniny. Na rozdíl od Katky, která se rozvedla před čtyřmi lety, Petra opustila manželka teprve nedávno. Našla si mladšího přítele a odešla k němu, Verunku nechala u táty.

Petr tvrdil Katce, když se poprvé viděli u společných přátel, že se s odchodem své ženy smířil a hodlá začít nový život. No a protože si rozuměli, začali se scházet, když byly děti ve škole. Měli podobné zájmy a když se viděli, vždy našli společné téma k rozhovoru.

     A tak Katka s Petrem navštěvovali muzea, procházeli se a jejich vztah vzkvétal. Katka chystala oslavu svých třicátých narozenin a hodně váhala, zda má Petra pozvat. Dosud se vídali pouze venku a v restauraci, ani on, ale ani ona nepozvali protějšek k sobě domů. Najde se však lepší příležitost, než oslava narozenin? Ale to bude muset Petra seznámit se synem. Jak bude Jirka reagovat? Jeho vlastní otec si ho k sobě nebere, a tak Jiřík vyrůstá od šesti let pouze s mámou. Ale ani do rozvodu si otec svého syna moc nevšímal. Proto se dítě vyrovnalo s rozvodem rodičů poměrně snadno. Chlapci chyběl mužský vzor, ale Katka váhala, jestli si má někoho najít. S Petrem se seznámila u společných známých, byl vzdělaný a měla záruku, že se jedná o slušného člověka. Ne, nebude si šlapat po štěstí. Následující den Petra pozvala k nim domů na neděli, na oslavu svých narozenin. Petr pozvání přijal a v neděli stál, pěkně oblečen, s kyticí v ruce a plnou igelitkou na prahu jejich dveří. Seznámila ho s Jirkou, dostala velkou kytku a krabici s mašlí, Jirkovi Petr předal dárkovou tašku. V krabici našla krásnou vázu, tu, kterou jednou obdivovala ve výkladní skříni, když se spolu procházeli městem. Jiřík vypískl, když z dárkové tašky vydoloval velkého plyšového tygra. Měl rád plyšáky, to Petr dávno věděl od jeho mámy.

     Připili si na zdraví, Jirka měl dětské šampaňské. Katce se třásly ruce, když na stůl nesla domácí bramborový salát a dozlatova usmažené řízky. Petr si její salát pochvaloval. Byla zvyklá na chválu, její salát chutnal všem jejím známým. Po obědě si společně zahráli společenské hry a rozhodli se jít na procházku. Jirka se celou dobu držel po Petrově boku a Petr to s ním skutečně uměl, to Katka musela uznat. Prošli se parkem a zamířili do dětského koutku. Kde jinde by si mohli dospělí v klidu promluvit? Jirka dováděl na atrakcích a Katka si mohla s Petrem v klidu povídat. Jeho Verunka, kterou zatím neznala, byla u své mámy.

„Jsi nějaký smutný,…“ neušlo Katce. „Jo, za měsíc slaví narozeniny má žena.“ Katku bodlo u srdce. „Kolikáté?“

„Třicáté sedmé.“

O tolik byla jeho žena starší, než Katka. Přesto na ni asi tak úplně nezapomněl. Nebylo se čemu divit, byli manželé víc než patnáct let. Tolik toho zažili. Ale dnes slavila narozeniny Katka, chtěla se bavit, smát se a uchránit se chmurným myšlenkám.

Večer je Petr doprovodil domů a odešel.

     Následující den se zhoršilo počasí. Podzim pomalu přecházel do zimy. Vídali se méně a méně, už nemohli trajdat po městě tak dlouho, jako za teplých dní. Jirka se na Petra často ptal, ale Katka se zařekla, že nechce, aby se její syn vídal s Petrem dřív, než ona pozná Verunku.

Ale Petr nechtěl svou dceru zatěžovat. Prý pořád doufá, že se k nim máma vrátí. „A ty?“ zeptala se Katka. „Co já?“ „Ty taky doufáš?“

„Já už vím, že se nevrátí. A ani nevím, jestli bych chtěl. Ty jsi, Katuško, moc milá a hodná. Je mi s tebou dobře.“

Znamená to snad, že ji má rád? Byla by ráda, protože ona ho začínala mít opravdu ráda. Zaujmul místo v jejím životě a jí by bylo líto, kdyby z něj náhle zmizel. Přesto jejich vztah nebyl klasickým vztahem. Možná to bylo věkem. Bylo mezi nimi patnáct let a ona se na Petra dívala s úctou. Ale i Petr si jí vážil. Byli přáteli, ale nedovolili si k sobě víc než letmé polibky.

Na konci listopadu si začali povídat o blížících se vánočních svátcích. „Jak je oslavíš?“ ptala se Katka zvědavě Petra. Čekala, že ji možná pozve k nim a konečně ji seznámí se svou dcerou. A jejich vztah bude skutečným vztahem plným lásky. Petr se zamyslel a řekl: „Jsme pozvaní na hory k přátelům. Verunka se tam moc těší. Jsou to naši společní známí, tak pojede i manželka. Snad se tam nesežereme a kvůli Verunce budeme mít pěkné Vánoce.“

To Katku nečekaně ranilo. Nevěděla, že má Petra tolik ráda. „Ale Silvestr bychom mohli oslavit společně.“ Dodal ještě Petr. Přemýšlela jen chvíli o tom, co Petrovi říct.

„To by asi nebylo moc vhodné, abys Vánoce slavil s manželkou a Silvestra s námi,“ řekla smutně.

„Ale já Vánoce budu slavit s manželkou jen kvůli dceři. Ona má nového přítele, mě už nemiluje. Musím být ještě chvilku sám, proto teď nechci nový vztah. Ty jsi ale úžasná žena a já bych s Tebou chtěl Silvestra oslavit. Verunka bude u mých rodičů, tak to půjde.“

„Ale Jiřík bude doma, tak to nepůjde.“, doplnila Katka.

Přece nenechá svého syna, aby věřil v to, že si máma našla konečně partnera, když to tak není?  Nedovolí, aby přilnul k Petrovi, který, podle jeho vlastních slov, „potřebuje být ještě chvilku sám“? A ona přitom nesmí poznat ani jeho dceru…

     Pak se už neviděli až do poloviny prosince. Uprostřed prosince Petr volal, že se s ní potřebuje vidět. Přinesl jí do restaurace, kde měli sraz, balíček zabalený ve vánočním papíru. „To máš od Ježíška,“ usmál se. Cítila se zahanbená, protože pro něj nic neměla. „Mně stačí tvůj úsměv,“ řekl a jemně ji pohladil po ruce. Co má dělat? Má ho ráda, ale on ji bere jako kamarádku. Bude o Vánocích zase sama, zatímco on bude s manželkou a dcerou na horách.

Nezaslouží si konečně trvalý vztah, ve kterém by ji muž miloval? Má se upínat na muže, který ji nechce, a čekat, až nebude chtít být sám?

     Uběhly další dva týdny a Petr se neozval. Nezajímalo ho, co dělá a ji přestal zajímat on. Byla stále sama, ale den před Štědrým dnem napsala Petrovi esemesku: „Pěkné prožití vánočních svátků a úspěšný vstup do nového roku přeje Katka s přítelem.“

Ať si radši myslí, že už není sama, ušklíbla se a odložila telefon. Netrvalo dlouho a přišla odpověď: „Tak Tobě taky přeji pěkné svátky. Jsem rád, že sis někoho našla. Tak hodně štěstí. Petr.“ Tak on je rád! A myslí si, že si někoho našla. Že je na tom tak, že musí někoho hledat. Bylo jí všeho líto. A hlavně toho, že Petra měla ráda. Napsala ještě jednu zprávu na jeho číslo: „Já nehledala, to je na muži, on si mě našel. Potkali jsme se a já teď žiji přítomností. Nechci věřit na potom.“ Esemesku odeslala a rozplakala se. Tím je konec její víře, že by s ní Petr mohl někdy být.

     Potkala od té doby muže, s kterým se občas vidí. Zajdou si třeba na oběd nebo na procházku. Je milý, galantní, necítí k němu ale tolik, jako cítila k Petrovi. Teď ona bere svůj doprovod jako kamaráda, a ví, co tehdy cítil Petr k ní. Nicméně, Katka pořád doufá, že jednou najde někoho, koho bude mít ráda a kdo dokáže milovat ji a jejího syna. Nebo snad její kamarádství přejde v opravdovou lásku?           

Pája K. - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10