Láskyplný život (Lásky s číslem 1)

V mém pubertálním věku a možná i trošičku později jsem měla kolem sebe spoustu chlapců, mužů, pánů.... říkejte každý, jak chcete. S některými jsem nějakou dobu chodila, s některými spala a s některými jenom kamarádila... Myslete si o mně, co chcete, ale nejsem typ "nejdřív kostel, potom postel." Sex mám ráda a je pro mě součástí dobrého vztahu. A i když jsem zrovna nebyla něčí vyvolenou, sex jsem si dokázala zaopatřit.
O tom ale mluvit nebudu u mé první a druhé lásky.

První láska, jak už to tak bývá, byla ve školce. Chlapeček jménem Jirka byl v té době snem všech holčiček z celé školky a i paní učitelky jevily o Jirku zájem. Ovšem ne jako o objekt touhy, lásky, pobláznění.... Byl to hodný kluk, se kterým nikdy nebyly problémy, co se mu řeklo udělal, když se šlo spát, spal, když se šlo ven, byl bez problémů a pomoci oblečen jako první a s netrpělivým pohledem vyčkával na opozdilce. Ze stavebnic stavěl kousky neuvěřitelných rozměrů a my na něj jenom civěli s otevřenou pusou a nesnažili se na jeho osobě hledat mouchy. Prostě pro nás to byl princ, se kterým jsme chtěli ujíždět na bílém koni vstříc novým dobrodružstvím na písku, na skluzavce, u stolečku...Prostě všude. Asi si dokážete představit, jak jsme začali zbrojit proti holčičce z vedlejší třídy, kterou Jirka "políbil" na karnevale. Hodně dlouho jsme jí pak ze škodolibosti každý den schovávali bačkůrky, zástěrku či jinou část oblečení... do té doby než na to upozornila její maminka paní učitelky. V první třídě už nebylo tolik času ani chutě opěvovat Jiříkovu chytrost, zručnost a další klady, neboť přibylo úkolů, starostí, radostí a teď už i ostatní byli "osobnost", když dostali jedničku s hvězdičkou. Nejen mé pobláznění úplně pominulo s nástupem do druhé třídy, kdy Jirka nastoupil na školu pro chytré děti. Přestala jsem ho vídat tak často a v pozdějších ročnících byl mnou označován jako chytrák, šprt a podobně.

A ve vyšších ročnících, respektive páté třídě, jsem se taky znovu "zamilovala". Kluk, delší vlasy, sympatický úsměv a upřímný pohled modrých očí. Prostě frajer. Teda aspoň já jsem pod jeho pohledama tála jak sněhulák pod prvními jarními paprsky. Dopisy s různými otázkami na jeho osobu kolovaly v hodinách jak na běžícím pásu a na lavici měl vyryté nejedno srdíčko s iniciály R+D. Buď byl tak blbý, že si jich nevšiml, nebo tak chytrý, že je přehlížel. S těmito útoky jsem skončila v únoru, přesněji řečeno na Valentýna. Dostal ode mě plyšové růžové prasátko. Nemyslela jsem si o něm nic špatného, prase dostal jenom z toho důvodu, že na boku mělo velké červené srdce. Po předání dárku měl stejnou barvu i on. Jenom si "pod vousy" zamumlal něco jako děkuju a rychleji jsem snad nikdy nikoho sbaleného neviděla. Věci do tašky doslova naházel, tkaničky nešněroval... prostě zdrhal. Přisuzovala jsem to studu a velkým rozpakům, které jsem mu nejspíš způsobila. Jaké bylo moje překvapení, když jsem druhý den v první hodině obdržela nepodepsaný dopis: "Ty miluješ Drahoše?" V tu chvíli stát vedle keříku rajčat, mám dokonalé maskování. Dopis jsem strčila pod lavici a dělala, že pilně poslouchám vyučujícího. Ale dopisem to neskončilo. O přestávce se začali vysmívat kluci... Chtěla jsem být zahrabaná hodně hluboko pod zemí. On jim to řekl! Všem! A i když se k poznámkám kluků nijak nevyjadřoval a dělal, že nevidí, neslyší.... bylo mi jasné, že tohle nebude mít šťastný konec. Ještě dlouho jsem poslouchala směšné připomínky od vrstevníků, než jsem se jim dokázala postavit a z plna hrdla prohlásit to, že když ode mě dostal TO prase, neznamená to, že ho miluju. Dostal to jako kamarád. A byl pokoj, dokonce mě Drahoušek zase "viděl" a sem tam i pár slov mi řekl... Jenom už jsem se nepokoušela ho upozornit na můj zájem, a tak to i u mě začalo vyprchat do ztracena.

A jak to s těma dvěma dopadlo? Jirku jsem už asi pět let neviděla, jenom o něm slyšela samé hezké věci. Hraje závodně tenis a dokonce se vyšplhal díky své chytrosti, zručnosti a píli na nějakou vůdčí pozici na soukromé tenisové škole. Před třemi měsíci jsem četla kamarádčin příspěvek na facebooku: Má první láska se dnes žení... Jo jo, Jirka se nám oženil. Tenhle kamarádčin příspěvek nás donutil všechny zavzpomínat na léta ve školce, kdy měl kolem sebe spoustu fanynek. A až ho třeba jednou uvidíte v televizi jako profesionálního tenistu, tak si na mě vzpomeňte. Třeba bude jeho fanklub obnoven. No a Drahoušek, tedy Drahomír, jak mám nařízené mu říkat, je můj dobrý kamarád, bez přítelkyně, dvojnásobný strýček (takže ani děti neplánuje), momentálně pracuje ve Skotsku a rád si čte na ženských portálech erotické příspěvky. Asi aby byl připraven, až se nějaká ta pravá objeví. Nicméně tyto dvě zkušenosti nepovažuju za důležité v mém dalším láskyplném životě. Ale toho dalšího ano....

A o tom možná příště....