Ale to není všechno! Dcera mé kamarádky těmto knížkám naprosto podlehla. Pamatovala si všechna kouzla a zaklínadla, která byla v knížkách uvedena. Doma občas na hlavě nosila čarodějnický černý špičatý klobouk. I když žadonila, jít s ním ven jí její maminka už nedovolila. Mojí kamarádce to zpočátku nevadilo. Byla ráda, že její dcera má nějakého, byť trochu zvláštního, koníčka a že má zájem o knížky.
Po nějaké době už toho ale měla dost a ptala se mě, co má udělat proto, aby si její dcera našla jinou zálibu. Jenže já jsem jí neuměla poradit. Bylo by asi hloupé, kdyby jí její zálibu zakázala, ale zároveň se z této záliby stalo tak trochu šílenství. U mé kamarádky doma bylo snad všechno v dětském pokojíčku s kouzelníky. Od dětského povlečení na posteli, přes aktovku do školy až po některé kousky oblečení – například již zmíněný černý čarodějnický klobouk. Moje kamarádka zkoušela všechno možné, dceři koupila spoustu krásných jiných dětských knížek, ale žádná z nich její dceru tak nezaujala.
Ať dělala má kamarádka, co dělala, její dcera si prostě chtěla hrát na malou čarodějku. Kdo ví, třeba si myslela, že až jí bude jedenáct let, půjde také do školy čar a kouzel a bude muset bojovat s pánem zla, aby na světě zvítězilo dobro. Rodiče se jí sice snažili všemožně vysvětlit, že žádní čarodějové, kouzla a podivní tvorové ve skutečnosti neexistují, ale i tak dcera mé kamarádky nemluvila o ničem jiném, než čarodějích z knížky. Teď už je dcera mé kamarádky starší a už dávno si nehraje na čarodějku.
Vyrostla z ní normální holka, která má zájem o různé knížky, nejlépe fantasy. Ví moc dobře, že žádní čarodějové, čarodějky a kouzla neexistují, i když musím s ní souhlasit, že je to tak trochu škoda. Občas by nějaké to mávnutí kouzelnou hůlkou určitě dokázalo vyřešit spoustu problémů. Znát skutečnou čarodějku nebo být sám čarodějem by určitě nebylo vůbec špatné.
Emko K. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz