Malování

Před svatbou s nastávajícím manželem jsme hledali podnájem. U rodičů nebylo možno bydlet, jelikož dům byl plně obsazený. Nedařilo se nám podnájem sehnat. O tomto se dozvěděl jeden náš spoluzaměstnanec, který nám nabídl k prozatímnímu ubytování dva malé pokojíčky bez jakéhokoliv příslušenství a bez tekoucí vody. Tu jsme si nosili z jejich bytu, na záchod jsme chodili na dvůr, kde byla instalována „kadibudka“ pro všechny obyvatele tohoto domu.

Před nastěhováním bylo nutno tyto pokojíčky však vymalovat. Malíře jsme nesehnali a tak se nastávající rozhodl, že toto provede sám. Vždyť jsou to tak malé pokojíčky, že to musí svést i nezkušený pracovník, myslel si tak jako já. Prostudoval  si potřebnou literaturu o malování, koupil malířskou štětku, vypůjčil si dvoják žebř a vápno mu poskytl pan domácí. Po materielní stránce bylo vše připraveno. Chyběla pouze řádná úprava jeho zevnějšku, jako malíře. Oblékl  si staré montérky a na hlavu nasadil papírovou čepici ve stylu Večerníčka. Musím podotknout, že nosí dioptrické brýle. Vápno je rozmícháno v kbelíku. Já jsem připravena s hadrou pro případné setření toho, co mu ukápne.

Podávám mu první kbelík, který má snahu pověsit na žebřík tak, jak to dělají profesionálové. Nepodařilo se a celý obsah se objevil na podlaze. Toto byl první impuls k uchopení hadry a dát se do práce. Podávám mu druhý kbelík, který již pevně drží na žebříku. Po prvém namočením malířské štětky do vápna mně sděluje, že neví, jak moc má být štětka namočená.  První tahy začíná na stropě. Namočenou štětku zvedá nad hlavu, dělá první tah, ale vápno místo na stropě je na jeho dioptrických brýlích, nic nevidí. Neodradila ho první nešikovnost.

Pomalu zjišťuje, jak na to má jít, ale zároveň také to, že z kbelíku velmi rychle ubývá vápno, které místo na stropě je vlastně na podlaze. Má zalíčeno půl stropu a já mu podávám třetí kbelík s vápnem. Statečně se snaží alespoň dodělat strop s tím, že stěny bude líčit následující den. Otevíráme dveře a nevěříme vlastním očím, celá jeho včerejší snaha je na podlaze. Všechno to opadalo. Další líčení již vzdal a sháněli jsme malíře. Strop líčil čtyři hodiny, malíř měl oba pokojíčky vymalovány za dvě hodiny. Při tomto prvním malování jsme zjistili, že jenom snaha nestačí, člověk musí mít ještě zručnost a zkušenosti. Od té doby uplynulo padesát let a již nikdy nevzal do ruky podobný nástroj. Odborníkům se nemáme plést do řemesla.