Maminka

Po tříleté známosti s mým přítelem jsme se vzali. Protože býval sám s maminkou, která byla vdova, bylo samozřejmé, že se musím přistěhovat. Sama by jistě starost o dům a velkou zahradu nezvládla. Nezbylo mně nic jiného, než opustit okresní město a jít bydlet na vesnici.

Naštěstí byla vzdálená jen deset kilometrů od místa, kde jsem vyrůstala. Chod naší domácnosti byl v pohodě. Dost jsme si rozuměly. Vedení domácnosti mi ráda přenechala. Největší problém byl, že chodila brzy spát. Dá se říci, že se slepicemi. Zato brzy ráno byla moc čilá. Ve všední den nám to vůbec nevadilo.To se vstávalo brzy ráno do práce.

Ale v sobotu a v neděli to už moc milé nebylo. Těšíte se, že si o víkendu trochu přispíte. Ale ouha - už  před šestou hodinou ranní vás vzbudí árie a různé písničky, které si prozpěvuje. Za mládí byla hodně oblíbenou ochotnickou herečkou a pěkně zpívala. Jistě uznáte, že v tak brzkou dobu ve volný den to moc neoceníte. Někoho budí kokrhání kohoutů a zpěv ptactva. V horším případě řev motorové sekačky nebo cirkulárka.

U nás to byla maminka. Často nás ještě vybízela, ať už vstanem, že nás bude bolet hlava. Nás ale bolela spíše po tom brzkém ranním probuzení. Což ona vůbec nechápala. Po pěti letech se maminka odstěhovala do svého nového bytu. A my si už mohli vychutnat spánek o víkendu, a trochu si také zalenošit. To už nás ale zase začaly budit naše děti.

Takový je život. Jak šel čas, tak dnes už i já jsem v jejím věku. Dcera s rodinou doma nebydlí a syn, ten je ještě svobodný. Kdyby syn nebo dcera s rodinou bydleli s námi v domě, určitě bych je zpěvem nebudila. Já totiž neumím vůbec zpívat.

Autor:Bobina