Jak už to tak bývá, žádná pořádná svatba se neobejde bez svatebního dortu. V našem případě se ale chtělo veškeré naše pečící příbuzenstvo blýsknout a měli jsme dorty hned čtyři. Nevypadaly špatně, ale nakonec skončily poměrně neslavně, jak ještě uvidíte.

Svatební tabuli vévodil třípatrový dort potažený bílým marcipánem a zdobený marcipánovými holubičkami a kytičkami. Nebo spíš přezdobený. Pro vrstvy krému a cukrových ozdob nebylo tělo dortu skoro ani vidět. A dvě holubičky na vrcholu byly pidlooké. Bohužel, dívala jsem se celou hostinu přímo na ně, protože dort stál přede mnou. Chudinky pokažené holubičky.

Ale pořád jsem se ještě na tenhle dort těšila. Tedy až do doby, než došlo na krájení. To se mi docela povedlo, ale na talíři mi skončila příšerně přeslazená a trochu rozblemcaná břečka. Dodnes mám pocit, že kdybych oloupala z korpusu marcipán, těsto by se pěkně úhledně sesunulo na hromadu. Se sebezapřením jsem snědla dvě lžičky a pak se vymluvila na nevolnost. Ono vdávat se těhotná přece jenom není tak špatné.

Na další dva dorty si vlastně moc nepamatuju a nebýt fotografií ze svatby, nevěděla bych ani, jak vypadaly. Ale nádherné vzpomínky mám na dort mojí maminky. Byl sice malý a  takový nenápadný, ale znamenal pro mě víc, než všechny ostatní. Vztahy mezi mnou a mým rodiči nebyly při svatbě zrovna růžové. O to víc si vážím toho, že maminka si dala tu práci a vnesla do mé svatby trochu z mého oblíbeného fantasy světa, kterému vděčím za spoustu přátel a koneckonců i za svého současného manžela.

Onen malý dort se totiž jmenoval Pahorek Amroth a pokud jen trošičku znáte příběh Pána prstenů, prozradím vám, že je to právě ono místo, kde se do sebe zamilovali Aragorn a Arwen. Světle hnědý dortík zdobily marcipánové květy a stříbrné kuličky a na vršku seděly dvě nádherné holubice.

A samotný dort byl výborný. Oříškový a s lehkým krémem. Dodnes se na tu chuť pamatuju. A co ostatní svatební dorty? Inu, ty skončily rozkrájené v mrazáku. Několik kousků jsme si zabalili na svatební cestu a rozdávali je náhodným kolemjdoucím. Ale nesnědli jsme žádný. Nechutnaly nám. A kdyby nedošlo k jednomu dlouhému výpadku elektřiny, nejspíš by se ten zbytek válel v mrazáku dodnes. Takhle jím vzaly za vděk alespoň sousedovy slepice.