Asi největší kopanec mi život uštědřil, když jsem poznala svého dnes již bývalého manžela. Bydlel kousek od nás a já tehdy venčila svého prvního psa Dastíka. Můj mazlivý pes se nechal od něj hladit. A od té doby jsem ho potkávala denně. Vždy říkal, jaká to je náhoda, že se potkáme. Až pak jsem zjistila, že to tak úplně náhoda není a on si vždy dá tu práci a čeká u našeho domu, až půjdu psa venčit. „Kdo to je?“ ptaly se kamarádky a já vesele odpovídala, že kamarád mého psa. Jenže „kamarád mého psa“ měl najednou zdravotní problémy. A já v tu dobu právě přišla na ten melanom. On měl karcinom ledviny a musel na operaci. Slíbila jsem mu, že ho v nemocnici navštívím.

Na truc taťkovi a všem známým jsem si pořídila vlastní mini byt, malou garsonku za peníze, které mi naši spořili do výbavy. Tak jsem se s Josefem mohla vídat, jak chtěla. On měl svůj byt, já svůj. A pak jsem otěhotněla. Nebylo to vlastně z lásky, a hlavně to bylo poprvé, kdy jsem s ním měla něco intimnějšího. Měl to dobře vymyšlené, věděl, že bych si ho jinak nevzala. Ano, i svatbu mi mí blízcí vymlouvali. Ale Josef přišel s tím, jak by to vypadalo, kdyby se naše dítě narodilo do nemanželského vztahu. A já mu dala za pravdu.
Jen pár hodin po svatbě mi ukradl snubní prsten. A pak přicházelo jedno překvapení za druhým. Naštěstí jsem na tom byla zdravotně tak, že jsem se nemohla k němu přistěhovat a dohodli jsme se, že se k němu do jeho většího bytu přistěhuji, až se miminko narodí. Přesto jsme trochu jeho byt zařizovali na příchod dítěte. Já denně mnohokrát zvracela a sotva jsem stála na nohách. A právě v té době začal být můj manžel agresivní. Párkrát mě napadl a při jedné návštěvě napadl i mou mámu. Držel ji za krk a pokoušel se ji škrtit. Tehdy jsem musela poprvé volat policii. Snažil se napadnout i přivolanou hlídku, a tak byla přivolána posila. Až tváří v tvář pěti policistům se zklidnil. Tehdy ještě neexistoval zákon o vyhoštění z bytu a leccos bylo jinak. A tak jsem se svému manželovi začala vyhýbat.

Pár dní před porodem za mnou přišel. Začal mi vyprávět, jak to vše zvládnu, když jsem doma sama. Čekám první dítě, jak si pomůžu? Nabídl mi, že u mě bude do porodu. Tak mě vystrašil, že jsem souhlasila.
Taťka mě onen den odvezl do porodnice a můj manžel jel s námi. Chtěl být u porodu a já si říkala, že když bude u malého od začátku, bude k němu mít vřelejší vztah. Byl u porodu, rozplýval se štěstím a byl hodný.
Tehdy jsem prožívala své nejkrásnější okamžiky. Byla jsem máma, právě se mi narodil krásný zdravý syn! Byla jsem šťastná…
Pegonela – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz