Každá z nás někdy pochybuje, sama o sobě, o štěstí, o lásce, o partnerovi. Poslední dvě varianty jsou bohužel nejhorší. A co když se naše pochyby a podezření ukážou jako pravdivé? Pak nám nezbývá nic jiného, než zvážit pro a proti. Přítel/manžel nám ublížil, zradil nás, pošlapal všechno krásné, co jsme celou dobu společně budovali. Prostě nás podvedl…

Nezáleží na tom, s kým, kde proč a nebo jak. Jde nám pouze o ten princip. Samozřejmě, že víc to zabolí, když je v tom zapletena ještě jedna blízká osoba, najednou jako byste ztratili dva důležité lidi ve svém životě. O to je pak rozhodování těžší. Má ale cenu se nad tímto vůbec pozastavovat, přehodnocovat naše hodnoty a zvažovat pro či proti? Někdo okamžitě odpoví následovně: ,, Udělal to jednou, udělá to zase“ nebo třeba: ,,S někým takovým bych už nemohla nikdy být, nikdy bych mu nemohla věřit!“ . Honí se Vám tyto myšlenky hlavou? A dostali jste se již někdy do této situace? Nepřeji Vám to ani trošku, já bohužel tuto situaci řešit musela a ne jednou.

Když Vás podvede osoba, které jste věřili, milovali ji a doufali, že žijete vzájemně jen sami pro sebe, je to jako když Vám někdo vrazí ostrý nůž přímo do srdce. Ta bolest se nedá vydržet ani popsat. Sedíte jako tělo bez duše, trháte fotky, pálíte dopisy, brečíte na plyšákovi a je Vám z toho všeho celkově na nic. Když pomine vztek, začnete se litovat, začnete si říkat proč a hledat tu chybu v sobě – někdy oprávněně, jindy ne.

A potom, přijde ta chvíle, kdy vzpomínáte na to, co jste s milovanou osobou zažila, jaké krásné chvilky jste společně prožívali a plánovali si budoucnost. A teď najednou není žádné my, už je jen já a on! Zradil Vás, pošlapal všechno krásné, zničil Vaše plány. Jak můžeme někomu takovému odpustit, jak můžeme někomu takovému začít znovu věřit? Jde to? Kolikrát jsem si tyto otázky kladla? Kolikrát, sama to už nespočítám. A došla jsem k následujícímu závěru – pokud člověka milujete více než sama sebe, pokud Vám je bez něj hůř než bylo s ním, pokud věříte tomu, že si zase může někdy získat Vaši důvěru a pokud doufáte v to, že šlo „ jen o jedno uklouznutí“, potom má cenu dotyčného vzít na milost a zkusit to s ním ještě jednou.

Každý si zaslouží druhou šanci, ani my nejsme neomylné a kdo ví co se a kdo se nám může ještě připlést do cesty. Z osobní zkušenosti vím, že pokud Vás člověk podvede jednou a uvědomí si, co může ztratit, poučí se z toho, pokud mu za to stojíte, změní se. Každý si uvědomí, co vlastně měl, až když všechno ztratí….

Je ale jen na Vás, jestli dokážete žít s pocitem, že se tohle někdy stalo, jestli se budete užírat tím, když se Vám nebude půl hodiny ozývat a jestli dokážete milovat tak, abyste počítala s tím, že si necháte ublížit ještě jednou…naposled!

Simbelmine
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout