probudila jsem se z toho hrůzného a děsivého snu s polštářem promáčeným od slz a hrůzou celá zpocená - naštěstí pro mne, byl to jen děsivý živý sen. Trvá mi dlouho, než se uklidním, přesto ale do rána už neusnu. Nemohu.
Myslím na ty, pro které tenhle děsivý zážitek nebyl jen noční můrou - zlým
snem, nýbrž tragickou skutečností.
Voda jim vzala během okamžiku všechen majetek, zničila domovy, zahrady,
sebrala jim vše, co budovali a co měli, leckdy je připravila i o to nejcennější, o život.
Zdivočelý živel zanechal po sobě spoušť, nánosy bahna a špinavé vody jsou
úplně všude. Mnozí byli nuceni opustit své domovy během pár minut, aby si
zachránili holý život, a nezbylo jim vůbec nic, povodeň jim vzala i vzpomínky na minulost - fotografie, dopisy, doklady, peníze......
Procházím bytem a zkouším si představit, co bych udělala já, kdybych byla v té strašné situaci. Sbalit v pár minutách to nejnutnější, mě to nejdražší... ale najednou zjišťuji, že si neumím představit, že bych se uměla
tak rychle rozhodnout - doklady, peníze, šperky, oblečení, alba se starými
vzpomínkami a fotografiemi, památky po babičce v podobě skleniček, starých
hraček, kresby od dětí, milovaných knížek a hrnků? Co z toho je důležité?
Sleduji zprávy o povodních v televizi, rádiu i tisku a běží mi mráz po zádech z toho, co mnohé postihlo a jakou nepředstavitelnou hrůzu prožívají. A deště neustávají, bouřky a přeháňky jsou téměř každý den. Kdy už to skončí, ptají se mnozí, a kdo za to všechno může? Zoufalství, pláč a bezmoc. Proti přírodě jsme bezmocní, kdo ví, kdy udeří ničivá povodeň příště? A kde?
Nikdo nedá varování, úder bleskových povodní je ničivý a nepředvídatelný. V
zaměstnání se od kolegyň dozvídám, že velká voda zasáhla městečko nedaleko od nás - Benešov nad Ploučnicí. A i ostatní obce jsou krutě postiženy - Markvartice, Habartice, Jeseník nad Odrou. Řeka Ploučnice je mohutně rozvodněná, chybí jen několik desítek centimetrů od vylití z břehů a zaplavení i naší části Děčína.
S hrůzou sleduji rozvodněnou řeku Ploučnici - mohutný proud unáší vše, co mu přišlo do cesty - lednice, pračky, mohutné kusy dřeva, dětské hračky.... snažím se zachytit fotoaparátem aspoň pár snímků - odpoledne je u nás přerušena i vlaková doprava - sesunula se podmáčená zemina s kusy kamení a bahna přímo na trať.
Naštěstí se přes noc situace uklidnila, ráno odcházím do práce a vychází
slunce. Déšť konečně ustal, přesto metereogolové varují před dalšími
přívalovými srážkami a bouřkami. Při cestě vlakem do práce sleduji zaplavenou kolonii zahrádek, řeka Ploučnice se naštěstí vrátila do svého
koryta, ale zanechala po sobě spoušť. V práci mi kolegyně sděluje, že nejeden z našich zaměstnanců byl postižen ničivou povodní, zatímco byli v práci. Zoufalství a beznaděj. Do postižených míst míří pomoc, zvedla se obrovská vlna solidarity.
Udělala jsem to nejmenší, poslala jsem dárcovské sms, a doufám, a věřím, že peníze dojdou všem potřebným, i když těch pár korun je asi jak kapka v moři.. ale, prosím, pomozte i Vy.
Kacice - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz