V dnešní době, kdy žijeme uspěchaným životním stylem, je pro většinu z nás samozřejmostí, že chceme, aby náš organismus správně fungoval, a vydržel co nejvíce (a žil co nejdéle). Máme tak, alespoň občas, potřebu udělat pro sebe něco zdravého.

Někdo rád sportuje, jiný dá přednost zdravému relaxování, při tom všem nám ale do života zasahuje jeden nezanedbatelný faktor, a to jídlo.
Kam se poděla vyvážená strava bohatá na přírodní vitamíny obsažené v ovoci a zelenině? Copak by nám vitamíny v této podobě nestačily, jako našim dědům a babičkám? Proč se ve snaze dodržet zdravý životní styl, do značné míry (nebo z našeho pohledu v ideálním případě zcela) vyhýbáme tukům? Jak potom může naše tělo vstřebat v tucích rozpustné vitamíny A, D, E, K?
Dejme našim dětem pro tělo přirozené vitamíny ze stravy a ne uměle vyrobené. Vždyť i selský rozum nám napoví, že to, co je syntetické, nemůže nikdy být pro organismus natolik vlastní, a tedy tak dobře vstřebatelné, jako to přírodní.

Farmaceutické firmy vám z pochopitelných důvodů nebudou na obalech psát, „Dejte svým dětem raději dostatečný počet porcí ovoce a zeleniny, vitamíny v podobě želatinových "potvůrek", cucacích bonbónů a sladkých sirupů použijte jen pro zpestření a v době zvýšené potřeby těchto látek.“ Nemůžeme se pak divit, že dítě se nezapomene denně hlásit o svůj oblíbený barevný vitamín a odmítá nám jíst jablíčko, kiwi, papriku… Je na rodičích, aby „umělé mlsání“ drželi v rozumné míře a nenechali z dětského jídelníčku vymizet to skutečné zdravé a pro vyvíjející se organismus tolik potřebné.

Jak to, že nám o generaci dříve v raném dětství stačil rozmačkaný banán, nastrouhaná mrkev s jablkem, k tomu nějaký ten piškot, a žádná hypovitaminóza se nekonala? Tak proč se dnes z každé krabičky dětských sušenek dozvíme, kolik kterých vitamínů jejich konzumací do malého tělíčka dostaneme, každý obal instantní kaše hlásá, jak je to pro našeho kojence prospěšné z důvodu obsahu vitamínů.

I pro nás dospělé je mnohdy snazší sáhnout po tabletce, tobolce, pastilkách, než nakrájet zeleninu na salát nebo místo oblíbené oplatky sníst jablíčko. Nehledě na to, že když si v dobré víře, kolik toho neděláme pro své zdraví, naléváme sklenici lahodného pomerančového džusu "nacpaného" vitamínem C, tak už ve chvíli ihned po otevření se nám tento začíná pomalu nenávratně ztrácet, a když náhodu zapomeneme krabici vrátit do lednice, můžeme se na další den s nějakou vitamínovou bombou zcela rozloučit.

Možná ani všichni nevíme, že kromě vitamínů rozpustných ve vodě, kterými se nepředávkujeme, protože s jejich nadbytkem si tělo samo poradí – vyloučí je společně s močí (kromě již zmiňovaného vitamínu C, jsou to ještě všechny vitamíny skupiny B a vitamín H), existují i vitamíny, před kterými se musíme mít, z hlediska jejich množství, na pozoru (a to jsou právě v tucích rozpustné A, D, E, K).  Předávkování – hypervitaminóza – vitamínem C, které by nás pravděpodobně postihlo projímavými účinky, bychom možná zvládli vcelku bez úhony, podobně jako předávkování vitamínem E. Ale hypervitaminóza D už může mít vážnější důsledky v podobě odvápnění některých tkání, nepříznivá je zcela jistě i pro ledviny, stejně jako nadměrná konzumace všech těchto vitamínů rozhodně nemá dobrý vliv na játra. Obzvláště nebezpečný může být nadbytek vitamínu.

A ve stravě těhotných žen –   zde zvyšuje riziko vzniku vývojových poruch plodu, zejména v prvním trimestru.

Stavy hypervitaminózy jako důsledek přespřílišného užívání chemických preparátů sice nejsou nejspíš natolik časté, ale i přesto se mějme na pozoru, řiďme se jako u většiny věcí heslem „všeho moc škodí“.
Jezme vitamíny, ale s rozumem, nepodléhejme přespříliš tlaku reklamy.