2006

Brzy ráno mě vzbudila hladová dcerka. Vyštrachala jsem se ze spacáku a nabídla jí prso. Když byla maličká po snídani, otevřela jsem dveře chalupy a vykoukla ven. Sluníčko bylo ještě nízko na to, aby zahnalo ranní chlad a mlha se teprve zvedala z okolních polí.  V trávě a na růžích v zahrádce se třpytily kapičky ranní rosy. Vzduch byl svěží. Všechno bylo nádherné. Vrátila jsem se do vyhřáté světnice a dala vařit vodu na čaj. Ze spacáku na mě vykukoval rozespalý manžel, maličká k němu natáhla ruce a tak jsem ji zachumlala k němu do spacáku, aby se trošku pomazlili.  Připravila jsem ještě jeden hrnek na kafe pro manžela a našla sladké pečivo, které nám na snídani připravil kamarád.  Vystřídali jsme se s manželem v koupelně a zasedli ke snídani, když jsem venku zahlédla Dušana se svou ranní cigaretou.  Dala jsem vařit vodu, ale to už dovnitř vešla Dušanova přítelkyně Petra a ujala se přípravy snídaně sama. Sedli si k nám a hovor začal pomalu proudit. Dveře se znovu otevřely a vstoupil napůl spící Martin. Znovu jsem dala vařit vodu. Sluníčko pomalu začínalo hřát a tak jsme se přesunuli před chalupu, povídali si a čekali, až se probudí náš hostitel …

2005

Ještě poslední pohled do zrcadla. Účes sedí, červené proužky ve vlasech jsou akorát, stíny dostatečně výrazné, v sexy tričku jsem trochu nesvá, ale hodlám si dnešní noc náležitě užít. Manžel mě ode dveří netrpělivě popohání. Vyjdeme před dům, kde už na nás čeká auto a v něm naši  přátelé Martin, Petr a Dušan s Petrou.  Když nasedneme, spustí se nejdříve veselá debata na téma naší „vymóděnosti“ v duchu naší pravidelné soutěže, kdo se ve svém outfitu odváže nejvíce.  Silácké řeči o nabarvených vlasech a linkách na oči se jako vždycky scvrkly na trochu gelu do vlasů. To už ale auto jede po dálnici a my vybíráme nejvhodnější hudbu, která by nás naladila na následující noc plnou tance.  Kolem nás ubíhá krásná česká krajina a slunce se pomalu sklání k západu. Výborná zábava v autě pokračuje a já se snažím udržet slzy smíchu, abych si nezničila pracně udělaný make-up. O deset hodin později, se snažím nutit unavené tělo k tanci, ale už to jde jen stěží. Nad areálem, kde se konala techno party, svítá. Někteří lidé kolem už to vzdali a natáhli se na lavice kolem nebo se šli trochu prospat do aut. Taky půjdeme a dopřejeme si  trochu spánku, než vyrazíme na cestu domů.

2007

Cítím obrovské napětí. Mám ztuhlý krk, ruce mi trnou a myšlenky poletují jako splašené. Je sobotní večer a já si vůbec nedokážu užívat návštěvu našich přátel. V ruce svírám plyšovou opičku, kterou mi přinesli, aby mě trochu potěšili. Jsou to dva dny, co jsem potratila miminko a ještě jsem se úplně nevzpamatovala.  Kamarád vyndává lahev nějakého sladkého pití a všem nalije štamprli. Nejdřív na ni jen zaraženě koukám, protože piju jen málokdy. Vlastně mi alkohol vůbec nechutná.  Necitlivýma rukama vezmu skleničku a trochu se napiji. Po druhé skleničce se cítím mnohem lépe a vyprávím kamarádům, jak to v nemocnici vlastně probíhalo …

2005/2006

Je Silvestr a já s manželem sedíme s našimi  kamarády v obýváku.  Máme za sebou večer plný zábavy a hudby a právě jsme se vrátili z venku, kde jsme vystříleli několik rachejtlí. Jsme příjemně unavení a pouštíme se do Silvestrovské debaty o tom, jak ten rok zase utekl … Vzpomínám na to, jak nám na začátku roku kamarádi pomáhali stavět nábytek a zapojovat elektriku v našem novém bytě. Vzpomínám na to, jak jsem během těhotenství plakala ze strachu, že už se se svými přáteli nebudu moci vídat, tak často, jak bych si přála, protože s miminkem to nepůjde.  Položím si ruku na svoje velké břicho a pomyslím na to, jak moc se těším na naše miminko.  Pohled mi padne na Martina a jeho posmutnělý výraz. Pro něj byl tenhle rok také náročný. Žádná přítelkyně na obzoru, za to hromada vyčerpávající a stresující práce …

2008

Brzy ráno mě vzbudila hladová dcerka. Vyštrachala jsem se ze spacáku a nabídla jí prso. Když byla maličká po snídani, otevřela jsem dveře chalupy a vykoukla ven. Sluníčko bylo ještě nízko  na to, aby zahnalo ranní chlad a mlha se teprve zvedala z okolních polí.  V trávě a na růžích v zahrádce se třpytily kapičky ranní rosy. Vzduch byl svěží. Všechno bylo nádherné. Vrátila jsem se do vyhřáté světnice a dala vařit vodu na čaj. Ze spacáku na mě vykukovala starší dcerka a rozespalý manžel.  Do dveří už vcházela Petra se synkem a za nimi tatínek Dušan. Snídani jsme si vzali ven před chalupu, aby děti mohly řádit, a závistivě jsme pokukovali do oken v horním patře, kde vyspával Petr a Martin s přítelkyní. V duchu jsem si slibovala, že příště s nimi už opravdu do rána před chalupou vysedávat nebudu a půjdu si lehnout už v osm s dcerkami. Musím se tomu usmát. Moc dobře vím, že mi jejich veselá společnost za jeden den s kruhy pod očima stojí.

Citáty                                                                                                                                                                

„Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou.“  Crane

„Přátelství se nedá popsat... jsou to okamžiky, které mluví sami za sebe...“ moje kamarádka Petra

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10