Prevence sociálně patologických jevů na školách

Naše děti vyrůstají v jiném prostředí, než na jaké jsme byli v jejich letech zvyklí my. Doba není ani lepší ani horší, je prostě jiná a člověk se jí musí přizpůsobit. Mobily a sociální sítě – ještě před pár lety bychom stěží uvěřili! Ale společně s vymoženostmi moderní doby přicházejí také nová nebezpečí a právě na ně, stejně tak jako na „klasické“ problémy dětí školou povinných se zaměřují programy primární prevence sociálně patologických jevů na školách.

Čím konkrétně se prevence zabývá?

Šikanou (včetně kyberšikany), zneužívání návykových látek, ale také krádežemi, pomlouváním – tedy celkovým klimatem v kolektivu, vzájemnými vztahy a podobně.

Na každé škole základní i střední dnes najdeme pedagoga pověřeného touto prevencí. Jeho úkolem je seznámit žáky (ale nejen je, také jejich rodiče, případně ostatní pedagogy) s možnými nebezpečími, také je naučit, jak sebe i ostatní bránit a kde případně vyhledat pomoc. Metodik prevence tedy koordinuje akce na celé škole.

Jak prevence probíhá?

Různě. Většinou se jedná o řadu aktivit v průběhu celé školní docházky. Nabídka je široká – žáci, ale i rodiče se mohou účastnit přednášek, besed, promítání filmů – jenže to dnes už málokoho ohromí. V současné době se hojně užívají zejména zážitkové programy, kde se učí formou her. Ty dosahují nejlepších výsledků,  protože kromě toho, že naučí, také pobaví! Podobné aktivity trvají nejméně jednu vyučovací hodinu, často však déle, bývají také součástí vícedenních pobytů – například adaptačních. Některé aktivity jsou poněkud hlučnější, často se u nich pouze nesedí, takže se může hodit i sportovní oblečení.

Co od nich můžete čekat jako účastník?

Zjistíte mnohé o sobě i o ostatních v kolektivu. Naučíte se dívat na daný problém z více úhlů pohledu a hlavně si vše vyzkoušíte – reakce v určitých situacích a možné scénáře průběhu. Například u šikany dítě zjistí, že důležité je bránit se ihned od počátku, že prosté přihlížení je také proviněním, že pachatel násilí často stupňuje a také rozšiřuje na větší množství obětí. Děti se naučí nejen chránit samy sebe, ale také kamarády. Společným prožíváním těchto programů se stmeluje kolektiv a v neposlední řadě si učitel – metodik prevence – může vytipovat případné klíčové problémy daného kolektivu. V případě, že program vede externí pracovník, může své poznatky konzultovat s třídním učitelem nebo školním metodikem, ten následně s dalšími kolegy, rodiči, případně i žáky.

Primární prevence tedy není o řešení už existujícího problému (i když i tady by měla své opodstatnění) ale o jeho předejití. Metodici prochází řadou školení a kurzů, spolupracují také s dalšími odborníky - ve škole i mimo ni.
Někteří rodiče si nepřejí, aby se jejich děti těchto aktivit účastnily, domnívám se však, že to není rozumný přístup. Místo toho, aby své dítě ochránili, naopak na něj upozorní a také ho vyčlení z kolektivu.

Kvalitní program primární prevence se dětem většinou velice líbí – pobaví se při něm a získají také určitou jistotu v problémech, o kterých zatím často slyšely jen z doslechu. Celou situaci moderuje a řídí odborník. Až se tedy váš syn nebo dcera na podobný program bude připravovat, věřte, že mu to jednou může pomoci z obtížné situace!