Po příchodu jsem se po cestě zastavila v ložnici u okna a chvíli jsem koukala na zahradu. Koukala jsem na pískoviště a zdálo se mi, že je ho jen jedna půlka, v které je písek. Říkala jsem si, že se mi to jen zdá, že je tma, ale pískoviště je svítivě zelené a tak vrchní díl by byl určitě stejně dobře vidět jako ten spodní. Ještě chvíli jsem koukala a pak přes můj strach ze tmy jsem se šla na zahradu podívat. Už když jsem přišla na zahradu, viděla jsem, že horní půlka pískoviště chybí a co víc, na zahradě nebyla ani klouzačka. V tu chvíli mi bylo opravdu do breku.

Ráno, když jsme se vzbudili, manžel se už chystal do práce. Po příchodu do kuchyně mu říkám, jestli si něčeho nevšiml a on že ne. Tak mu říkám, ať se podívá na zahradu a on zase nic, říkám, že nám ukradli pískoviště i klouzačku. Manžel se začal smát a řekl, že večer byl vítr a měl strach, aby to neodfoukl a někde se to třeba nerozbilo, tak to schoval do dílny. V tu chvíli se mi ulevilo a byla jsem opravdu šťastná. Když jsem mu říkala, jak jsem v noci běhala v noční košili po zahradě a šla dokonce i na ulici, tak se smál. To už jsem se smála i já, protože jsem byla opravdu ráda, že to takhle dopadlo.
Lipsas – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz