Když jsem chodila na základní školu, módu jsem vůbec neřešila. Ve skříni jsem měla plno oblečení od Vietnamců z tržnice a od kluků, tedy mých příbuzných, kteří nám přenechávali starší obnošené oblečení. Klidně jsem mohla do školy jít v šusťácích a všem to bylo jedno.

Nikdo se nad tím nepozastavoval a nikdo mě kvůli tomu neponižoval. Ostatně hodně z nás nosilo šusťáky. To se však změnilo, když jsem přešla na osmiletý gympl! Přijít do školy v šusťácích znamenalo módní a hlavně třídní sebevraždu. (?) In (?) se stala barevná značková trička s nesmyslnými rádoby vtipnými nápisy a zvonové kalhoty. Tedy alespoň mezi námi děvčaty. Čím zřetelnější a dražší značka, tím lépe.

Zatímco ostatní dostávali od rodičů plno peněz na své drahé módní nákupy, mně moje maminka kupovala oblečení po výprodejích. I za to jsem však byla vděčná, v mrkváčích a plandavém tričku po klucích jsem už do školy nemohla. Nedávno jsem se někde dočetla, že oblečení má vliv na to, s kým se bavíte, kdo bude váš kamarád a kdo ne. Mohu potvrdit, že je to skutečně tak. Někdo, kdo je oblečený a obutý ve značkovém se přece (?) nemůže (?) bavit s někým, kdo se obléká (?) úplně nemožně(?).

Protože ten, kdo se (?) hloupě (?) obléká, je přece (?) hloupý (?). Logické, že? Prakticky až na výšce se vše změnilo, najednou spíše záleželo na tom, co má kdo v hlavě než na tom, co má kdo na sobě. A tak nějak by to přece mělo být. Proto jsem pro zavedení školních uniforem, tedy jednotného školního oblečení. I když? Když děti budou muset do školy chodit v jednotném oblečení, velmi pravděpodobně se stane měřítkem něco jiného. Dnes jím může být například mobilní telefon, který do školy nosí už snad i prvňáčci.

Kdo dnes nemá mobil s dotykovým displejem a x funkcemi, je (?) totálně out(?). A mobil ve výprodeji nekoupíte? Přesto doufám, že by školní uniformy mohly pomoci (?) smazat (?) některé významné rozdíly mezi chudými a bohatými dětmi. Vždyť přece opravdu nezáleží na tom, co máme na sobě, ale na tom, jací jsme!