Syndrom CAN - týrané, zneužívané a zanedbávané dítě II.

Jak jej poznat a jak pomoci?

Jak vlastně syndrom CAN vzniká? Způsobů může být více – aktivní (například útok, násilí v jakékoliv formě, nevhodná manipulace s dítětem, jeho uvádění do nezvyklých situací), a pasivní (zanedbávání péče, izolace, nesprávná a nedostatečná výživa, nedostatek zdravotní a výchovné péče, nedostatečné bydlení, ...)

Co všechno můžeme za syndrom CAN považovat?

Tělesné týrání (způsobované bitím, kopáním, škrcením, popálením…), zanedbávání (nepečování o dítě), psychické a emocionální týrání (vede k nadměrnému strachu dítěte, jedná se o jeho ponižování, nadávání, izolaci, ...), sexuální zneužívání dítěte (formy dotykové i nedotykové – např. fotografování), komerční zneužívání (prodej, únosy, ...).
Jak pomoci? Existují v zásadě tři typy terapie. Zaprvé akutní = krizová pomoc, která řeší ihned a přímo na místě dané ohrožení či poškození dítěte. Jde o první diagnostiku, zajištující velikost, závažnost, místo zasažení i nebezpečnost, a hlavně zajistí dítěti bezpečí, tedy nezopakování situace. Zadruhé střednědobá intervence, při níž se dokončuje definitivní diagnóza a plánuje se další postup. A konečně zatřetí dlouhodobá intervence zahrnuje komplexní interdisciplinární aktivity (fyzickou, psychickou i sociální pomoc). Dlouhodobá intervence často trvá i několik desetiletí.

Jak můžeme syndromu CAN předcházet?

Důležitá je harmonická rodina, na kterou se dítě může s důvěrou spolehnout. Důležitým prvkem je nepřenášení konfliktů rodičů na děti, posilování dobrého rodičovského vztahu, založeného na poznání, respektování dítěte a porozumění mu, na odpovědnosti k lásce k němu a jeho ochraně. To zní samozřejmě, ale pro řadu dětí je taková rodina pouze snem. Dále je důležitá sekundární prevence, tedy systematická snaha o odhalení a prokázání již existujícího týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte. Zde se zaměřuje především dětský lékař na detekci tohoto jevu a to hlavně u rizikových rodin (rodin velmi mladých, sociálně slabých, emocionálně nevyrovnaných,...), ale nejen u nich. Terciální prevencí pak rozumíme vlastní terapii a rehabilitaci dětí (při potřebě dlouhodobé intervence následně i dospělých) zasažených syndromem CAN.

Agrant - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete