Za záchranu života si pavouk amputoval nohu

Tento příběh se mi stal krátce po svatbě, čekala jsem své první miminko, byla jsem šťastná a zamilovaná.

Dostali jsme od tehdejšího byťáku byt, sice byl malý, a zařazen ve 4. bytové kategorii, což znamenalo, že byl bez koupelny a wc bylo na chodbě, naštěstí samostatné, jen k našemu bytečku. Líbil se mi, hlavně také proto, že jsme mohli být sami, předtím jsme žili u rodičů, a i když byli moc hodní, soužití dvou generací přináší vždy problémy. Byla jsem šťastná, že mám svou domácnost, a mohu si vše dělat podle svého.
Manžel byl velmi šikovný, spoustu věcí udělal v bytě sám, vymaloval, opravil kohoutky, natřel okna, zabudoval kuchyňskou linku, položil podlahy a pod. A největší radost mi udělal zbudováním sprchového koutu. Sice jsem toužila po klasické koupelně, s velkou, bělostnou vanou, ale do bytečku by se prostě nevešla.
Jako všude, i tady, ve starém domě byla spousta pavouků, ozbrojena smetákem a hadry jsem smýčila a uklízela, přesto se občas nějaký objevil. Všichni se něčeho bojíme, někdo má fobie z myší, z výšek, z uzavřených prostor. Já se pavouků nebojím, mnohem víc mi vadí klíšťata a komáři, o mouchách nemluvě. A navíc jsem malinko pověrčivá, pavoučci by přece měli nosit štěstí!?

Takže když jsem na nějakého narazila, hodila jsem na něj hadr, pavouk se sbalil do kuličky, a já ho vyklepla ze dveří ven. Nedokázala jsem žádného zabít, plácnu jen mouchu, a to jí ještě předtím dám šanci, aby ulétla, otevřu okna i dveře, jen pokud je opravdu otravná, tak ji plácnu.
Jednou večer, když jsem se chtěla osprchovat, odhrnula jsem závěs u sprchového koutu, a vstoupila. Natěšená na osvěžující koupel, už už jsem sahala po sprše, když tu můj zrak sklouzl na roh koutu. To, co jsem uviděla, mi přímo vyrazilo dech!  Seděl tam obrovský pavouk, velký skoro jako dětská dlaň! Hrozně jsem se lekla, a v první chvíli jsem opravdu ztuhla. Byla jsem doma sama, takže jsem nemohla zavolat muže na pomoc.

Na poličce, kde jsem měla toaletní potřeby, ležela i velká pinzeta. Pavouka jsem  se hrozně bála, byl tak velký a ošklivý! Že na mě skočí a kousne, nebo že vycítí, že ho chci zabít. Vzala jsem pinzetu, a dodnes nepochopím, kde se ve mně ta odvaha vzala, pavouka jsem uchopila pinzetou za jednu z jeho chlupatých dlouhých noh. Chtěla jsem ho vyhodit z okna ven. Úmysl to možná byl chvályhodný, jenže to, co se stalo potom, by mne nenapadlo ani ve snu!

Třesoucí rukou jsem pozdvihla pavouka ze sprchového koutu a pak se to stalo! Věřte nevěřte, ozval se příšerný, kovově dutý zvuk a pavouk si odhryzl nohu, za kterou jsem ho držela pinzetou a odskákal přímo do odpadního otvoru!! Zůstala jsem doslova jak opařená, v ruce mi zůstala pinzeta s kusem zbývající nohy pavouka! První, co mne napadlo bylo, že jsem svařila vařící vodu s octem a sodou, a chtěla tak pavouka v odpadu zničit. Ten večer jsem se už nesprchovala, a kdykoliv jsem následující dny šla okolo sprchového koutu, otřásla jsem se hrůzou.
Pavouka jsem už neviděla, dodnes mi není jasné, co to bylo za potvoru, tak veliký! A že utekl do odpadní roury! Později jsem příhodu vyprávěla sousedce, a ta mě poučila, že žádný průplach nepomůže, nejspíš to byl druh pavouka, který žije v odpadních trubkách. Nic podobného jsem nikdy opravdu neviděla a ani netušila, že je něco takového možné!

A vždycky, když jsem se chystala na koupel, běžel mi mráz po zádech, bála jsem se, že z odpadu vyleze. Na tuto příhodu jsem si vzpomněla, když jsem nedávno vymetala pavouky ze sklepa a půdy. Byli sice taky oškliví, ale toho, co na mne čekal tenkrát před lety ve sprchovém koutu, nezapomenu nikdy! A přesto všechno musím obdivovat ten pud sebezáchovy, či co to bylo, co obrovského vodního pavouka dohnalo k amputaci vlastní končetiny výměnou za záchranu života!!