A chipsy – ano, je to skoro sám tuk a sůl, ale jsou tak dobré. Nebo co třeba takový smažený sýr s hranolky a tatarkou? To je něco pro naše jazýčky! Najdou se takoví, co dobrovolně a zcela upřímně upřednostní vařenou zeleninu, ale ruku na srdce, většina z nás zdravá jídla konzumuje spíš proto, že „ví“, že to je pro naše těla mnohem vhodnější.
Ale proč nám vlastně nezdravá jídla tolik chutnají? V přírodě přece platí jednoduchý (a poměrně neomylný) mechanismus - to, co nám škodí, nás chuťově neláká. Například jedovaté rostliny mají většinou (podotýkám - VĚTŠINOU!!!) hořkou chuť. Pokud je tedy náhodou vložíme do úst, hořkost nás přiměje vyplivnout je. Ale se sladkým a tučným je to úplně obráceně. Jsou to chutě, za kterými se můžeme „utlouct“! Proč? No jednoduše proto, že je naše tělo potřebuje!
Cukry jsou takzvaná „rychlá energie“, dodají nám tedy okamžitě potřebnou sílu. A tuky může naše tělo ukládat do zásoby, protože v nich dokáže energii uchovat na horší časy. Tuky navíc pomáhají udržet naše tělo v teple a také ovlivňují naši náladu. Cukry i tuky jsou pro nás tedy nezbytné. Potíž je v tom, že nabídka dalece převyšuje potřeby našich těl. V pravěku se cukry nacházely vlastně téměř výhradně v ovoci a tuky v mase, oříšcích a podobně. Jejich chutě nás lákaly proto, abychom využili každé příležitosti a obohatili jimi svůj (vesměs rostlinný) jídelníček. Nicméně civilizace vše změnila.
Zahrnula nás sladkostmi a tučnými jídly, naše chutě však zůstaly nezměněné. Zkrátka jsme se nové situaci ještě nestihli přizpůsobit! Chuť cukrů a tuků je pro nás návyková. Máme-li vyváženou stravu a nehladovíme, zkonzumujeme jich dostatečné množství na pokrytí našich potřeb i bez nezdravého mlsání. Cukry obsahuje ovoce, pečivo, med...
Tuky najdeme v mase a semínkách.
Dobrou zprávou je, že si na úbytek cukrů a tuků po čase zvykneme. Když omezíme přísun sladkostí a tučných jídel, naše tělo se přizpůsobí a „mlsná“ už nás tolik honit nebude. :-)
Agrant - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz