Jazyk. Každý ho má. Některý je tenký, jiný tlustý, červený, růžový, špičatý… Ale jedno mají všechny jazyky společné: obsahují asi 10 000 chuťových pohárků, díky nimž vnímáme 4 základní chutě: slanou, sladkou, kyselou a hořkou a spoustu jejich kombinací.
Nicméně nedávno byla mezi chutě přiřazena další chuť – chuť umami. Umami je japonské slovo pro glutamát sodný, který propůjčuje chuť řadě potravin. Asi nejznámější je jeho spojení s tradičními čínskými a japonskými jídly. Není tedy divu, že chuťové pohárky umami objevili právě japonští vědci.
Mezi odborníky i odbornou veřejností se dlouho spekulovalo o tom, že chuť umami je jen pocitem na jazyku (jako třeba pálení), protože není tak výrazná jako ostatní čtyři chutě. Ale po objevení speciálního glutamátového receptoru museli i odpůrci umami uznat jako samostatný druh chuti.
A ještě jedna zajímavost: pokud rádi chodíte do čínských restaurací, ale vašeho kamaráda tam ani zaboha nedostanete, protože mu všechna ta úžasná jídla připadají jen „tak nějak divně slaná“, pak to bude nejspíš tím, že jeho glutamátové receptory jsou od narození dědičně defektní. V evropské populaci to není nic výjimečného, ale je pravdou, že mi tenhle receptor vlastně nepotřebujeme. Tak proč se s ním trápit?
Notburga
ChytráŽena.cz