„Plastická operace prsou totiž není jen pro slečny, které se chtějí ve společnosti zviditelnit,“ říká k tomu MUDr. Hubert Topinka z Lékařského domu Praha 7, který slečnu Lenku operoval. „Často se jedná o operaci nikoliv jen estetickou, ale především o zákrok ke zlepšení zdravotního stavu pacienta a jeho duševní pohody. A to v případě slečny Lenky bylo téměř nutné. Proto jsem její krok naprosto chápal a schvaloval.“
„V mládí jsem opravdu hodně sportovala a moje tělo dostávalo pořádně zabrat. A moje prsa prostě najednou neměla tu správnou velikost ani tvar. Prostě jsem s nimi nebyla vůbec spokojená,“ představuje svůj problém Lenka. „Zatímco se o sportu říká, že utužuje tělo a zvětšuje svalovou hmotu u mužů a prsa u žen, na mě ta fyzická námaha působila spíše opačně. Prsa jsem prostě měla na svoji velikost skoro až nevzhledná,“ vzpomíná na dobu již minulou Lenka. Proto se rozhodla k radikální změně a obrátila se na několik plastických chirurgů. Vybrala si toho, který je považován za učitele mnoha z nich. Pana doktora Topinku z Lékařského domu Praha 7.
Přesto její rozhodnuté nebylo jednoduché. „Před operací jsem přece jen měla trochu strach. Bála jsem se jak bolesti, tak i toho, zda se operace povede. Jenže základem toho, aby ten strach zmizel, je vybrat si toho správného specialistu. A tady jsem měla stoprocentní jistotu,“ směje se už dnes půvabná blondýna. Jenže ne vše bylo tak růžové.
A jaké byli první pocity pacientky po operaci?
„Když jsem se probudila, tak to byl spíše šok než radost. Podívala jsem se do zrcadla a zhrozila se – proboha, kde mám svoje prsa!,“ popisuje slečna Lenka první pocity. Její hrudník byl totiž obandážovaný a prsa stažená, takže propadla mírné panice, že její nová prsa budou dokonce menší než ta původní.„A taky to opravdu bolelo. Vytrpěla jsem si opravdu dost, protože ze sportu byly svaly pevnější a tužší, takže se rány hůře hojily. Hlavně ty první dva tři týdny byly opravdu plné bolesti. I tak bych do toho dnes šla znovu. Ale když mi operatéři v Lékařském domě Praha 7 – kde jsem operaci podstoupila – sundali bandáže, všechno se změnilo. Zažila jsem pocit strašné úlevy a spokojenosti. Najednou jsem si připadala, jako když mi bylo patnáct a ne třiatřicet. Musela jsem si zvyknout i na nový tvar prsou. Ale to bylo opravdu příjemné zvykaní. A to i přesto, že mě všechno stále ještě bolelo. Třeba při chůzi ze schodů jsem se proklínala a nadávala si do pitomců, že jsem do toho šla. Jenže časem bolest pomalu ustupovala a sebevědomí pomalu stoupalo. Najednou jsem se prostě úplně jinak cítila. Získala jsem podstatně vyšší sebevědomí, už jen proto, že jsem do toho šla sama, partner ani nikdo jiný mě do toho nenutil.“
O jiné plastické operaci Lenka zatím neuvažuje, protože plánuje rodinu a se svým tělem je teď spokojená. Nevylučuje ale možnost navštívit plastické chirurgy třeba v případě křečových žil či jiných problémů, které ji mohou potkat.
Zdroj: www.ld.cz
www.kosmeticka-chirurgie.cz
Chytrá Žena.cz