Docela obyčejná neděle...

Neudržela jsem se. To snad není možný. To se mi snad zdá! Copak jsem toho po něm chtěla tak moc? Odjela jsem na víkend se synkem ke kamarádce a on měl doma na starosti jen dvě věci. Jen DVĚ! Vytřít podlahu (což není zas taková katastrofa, protože máme všude plovoucí) a umýt v obýváku stůl, protože v sobotu ráno už se mi nechtěly ty Gábískovy fixové čmáranice drhnout ani trochu.

Je neděle odpoledne. Manža si sedí u PC, nohy nahoře, podlahy ani stolu se samozřejmě nedotkl, v kuchyni bordel jak ve státní správě. No vážně. Chápete, k čemu chlap za víkend potřebuje dvacet hrnečků? Já teda ne! A k tomu všemu se jeho smradlavý fusekle s montérkami od oleje válej v obýváku pod akvárkem a rybičky je hypnotizujou pohledem, který jasně říká, že jim za ty dva dny ani nebyl schopnej dát žrádlo!

Začal něco blekotat o tom, že to udělá, že nás čekal až večer. Něco jsem na něj vyštěkla a dodala: „Drž hubu a krok! Já jdu s prckem na večeři do hospody, tam je určitě čistěji než tady a práskla jsem dveřma.

Vrátila jsem se za dvě hodiny. Byt voněl nedávno umytými podlahami, kuchyň byla jako ze skla (nádobí si tiše lebedilo v myčce), obývák čisťounký s ukázkově vydrhnutým stolem, na kterém na mě dokonce čekalo čerstvě uvařené kafe. A uprostřed toho všeho seděl manža s výrazem spráskaného psa a v ruce držel dvě cedule. Na jedné bylo napsáno HUBA a na druhé KROK!

Chytla jsem záchvat smíchu a nemohla přestat. Stejně nakonec vyhrál on. To byl gól! Ale ponaučení jsme si vzali oba. Manža mi od té doby doma alespoň jakž takž pomáhá a já si uvědomila, že podobná výbušná rčení do konstruktivní hádky opravdu, ale opravdu nepatří.

Notburga – čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10