"Když něco ztratíš, hledej to u kadeřnice," tak tohle zvláštní heslo razím už několik let. Vymyslela jsem ho já - na základě jedné (ne)příjemné příhody, která začala vlastně docela nevinně…

Ten den jsem měla docela nabito. Ráno ke kadeřnici, potom na zdravotní masáže, do fotosběrny pro fotky, k řezníkovi pro maso a nakonec ještě do samoobsluhy na nákup. Ale těšila jsem se na to. Byla jsem totiž od porodu poprvé sama bez miminka. Synek měl totiž chřipku, ochotná babička se nabídla, že mi ho pohlídá. Přijala jsem její nabídku s povděkem a brzy ráno vyrazila z domu.

Jako první byla na seznamu moje oblíbená kadeřnice. Nebyla jsem v čekárně první, takže jsem si vzala svůj oblíbený časopis a začala číst. Nic jsem toho rána nesnídala, takže jsem si z kabelky vyndala i svoji oblíbenou sušenku. Zapomněla jsem ale kabelku zpátky zavřít a to se mi vymstilo. Když jsem o chvíli později přišla na řadu, neopatrně jsem do ní strčila a její obsah se v mžiku rozsypal po podlaze. Honem jsem všechno posbírala a běžela do salonu.

Samotná návštěva proběhla na jedničku. Trochu jsme si s kadeřnicí poklábosily, probraly manžely, děti, politiky a bůhvíco ještě. Do města jsem vyrážela spokojená a s novou pěknou barvou vlasů. Masáže jsem si taky užila. Měla jsem a mám totiž problémy se zády a půlhodinka cíleného masírování dělá divy.

Do fotosběrny jsem dorazila zrovna v čase polední přestávky. Řekla jsem si proto, že první zajdu pro maso a na nákup a pak se sem vrátím. Vše jsem nakoupila, srovnala do tašek a vyrazila zpátky. Byla zima, minimálně -5°C, takže jsem se nemusela bát, že by se maso zkazilo. Prodavači jsem nahlásila jméno a na jeho pokyn hledala občanku. Ale ouha. Moje peněženka s doklady nikde.

Abyste rozuměli, nosím doklady v peněžence oddělené od peněz. Proto
mi po celou dobu nechyběly. Omluvila jsem se a vypálila ven. Vrátila jsem se do samoobsluhy, do řeznictví i do zdravotního centra. Nikde nic. Nakonec mi zbyla už jen moje kadeřnice. Vletěla jsem do čekárny a začala zoufale hledat. Když se moje kadeřnice dozvěděla, o co jde, pomohla mi taky. Už jsem to chtěla vzdát, když nás napadlo podívat se ještě pod stolek na časopisy. Byla tam. Malá, černá a úplně vzadu, takže jsme ji na první pohled neviděly. Oddechla jsem si a šla spokojeně domů. Pro fotky už se mi ten den vážně nechtělo…