Můj porod s dulou

Je úterý 5.5.2010.

Vstávám současně s manželem. U snídaně přemýšlíme, jak vyřešit píchnutou duši u kočárku. Při nafukování koleček kompresorem nám zničehonic jedna duše píchla a nepomohlo ani zalepení speciální páskou. Kočárek není nový, ale koupený od kamarádky za symbolickou cenu.

Je mi dobře a manžel musí do práce, tak se ten den sama vydávám ještě do centra koupit novou duši a pumpičku, věříc, že pumpičkou se snáze kolečko nafoukne, než kompresorem. Jsem nervózní a v duchu říkám našemu Pepíčkovi, aby ještě v bříšku chvilku počkal, až tatínek přijde z práce a kolečko nafoukne. Večer se do toho manžel pustí. Sláva - podařilo se a mně se hodně ulevilo. Zaplaťpánbůh, že je manžel šikovnej!! Jdeme spát....Ležím v posteli, převaluji se, nemůžu usnout, když v tom ucítím, jak ze mně něco kape.....Nevím co to je, že by mi začala unikat moč, nebo je to plodová voda???

Už sedím na záchodě a volám na manžela, aby mi přinesl telefon. Volám dule. Druhý den, ve středu, jsem objednaná na monitor. Vezmu si porodnickou vložku a jedu tramvají. V porodnici jsem za 20 min. Na oddělení monitoru říkám sestřičce, že mi asi praskla voda nebo mi uniká moč.

"A to jste přijela sama??" vyděsila se. "To jste tedy dobrá!"

Doprovodí mně do čtvrtého patra na porodní oddělení."Už si Vás tady necháme" sdělují mi, když mi udělají test na plodovou vodu. "Plodová voda to je, budete tady až do porodu".

Jsem na monitoru a všem těm nejbližším, které mám ráda, píšu zběsile SMS. Myšlenka dělá hodně, čím víc lidí na mě bude myslet, tím bude porod třeba lehčí...Ležím na rizikovém oddělení. Večer mi manžel přiveze tašku, kterou jsem měla už dva měsíce doma připravenou do porodnice.

Je právě 22 hod. když se začínám kroutit - bolí mě břicho jako při menstruaci. Zvoním na sestřičku.Ta je za minutu u mně.

"Mě strašně bolí břicho".

Sedím zase na záchodě, držím se za břicho a houpu sebou sem a tam, protože bolest zesiluje. "Vy rodíte, oznamuje mi, když mě pak kontroluje".

"COOO?? Už????"

"Půjdeme teď znovu monitor"

Na monitoru už jsou bolesti větší a větší, vyskakuji z monitoru a ve stoje se kroutím. Ostatní maminky, slušně sedící, opásané páskou z monitoru po mě pokukují. Je mi to jedno.

Najednou jsem na sále. Je 0:30 a já volám dule, kde je tak dlouho. "Přijedu během 10 min., už jsem na cestě" říká mi do telefonu. Za chvilku už konečně dorazí.To už jsem ve sprše. Začínám rodit......Vylézám ze sprchy na porodní křeslo. Mám po klystýru, který jsem nějak nezvládla, tak dula musí uklízet  to nadělení....Kontrakce přichází po 5 minutách a já bolestí šílím.....

"Proč to tak dlouho trvá? Kolik vteřin ještě?"  

"20 vteřin,15vteřin" utěšuje mě dula.

Zas na chvíli kontrakce přestanou a já upadám do mikrospánku. Probudí mě zase strašná bolest  a takhle se to střídá každou chvíli.

"Už zase?" 

Dula mi předvádí, jak mám dýchat. Zkouším ji napodobovat, ale nejde mi to. Mačkám ji ruku. Žádám si o vůni. Nabízejí mi levanduli, eukalyptus. "To mi nevoní, to smrdí nechci to" odvracím nos. Vlezu si radši na chvíli do sprchy, bolest je menší, ale stále je. Musím ze sprchy zpátky na sál. ..Na porodním křesle měním různé polohy, jak mi dula radí. Už leze hlavička.

"Teď musíte dýchat. Nadechnout se, zadržet dech co nejvíc."

"To nejde."

"Musíte, jinak se bude hlavička vracet stále zpátky."

Pak se mi to konečně povede.

"Teď tlačte, jako když máte zácpu a chce se vám kakat."

"Já nemůžu, já nevím, jak mám kakat." řvu na celé kolo. "Takhle mám tlačit?"

"To je špatně."

"Neééé, proč je to zase špatně, já se z toho zblázním, já nevím, jak mám sakra tlačit, do prdele."

Dula mi přesně říká, co mám dělat.

"Tak je to správně." pochválí mě konečně porodní asistentka.

"Mě praskne břicho" zaječím hystericky, když už miminko prochází.

"Nebojte se, určitě nepraskne" ubezpečuje mě dula.

Najednou ve 4:30 hod. vytáhnou přede mnou malé stvoření.

"Ježkovi oči" vydechnu úlevou.

"Jak je možné, že takový živý tvoreček ze mě vyšel????" ptám se sama sebe a nahlas. Jsem v euforii. Ihned mi miminko přiloží k prsu, na mé písemné přání z porodního plánu.

MIminko mám přitisknuto na hrudi a jen si vychutnávám ten nádherný pocit po takové bolesti, která  za to opravdu stála......


Rybka s Pepíčkem (nar.6.5.2010)

Rybka - čtenářka

ChytráŽena.cz